Stanovení postupu pro komunikaci s dítětem – příklad případu

CHYBY RODIČE ŽIVÍCÍHO OD DOMÁCÍHO DOMÁCÍHO DÍTĚTE PŘI URČENÍ POŘADU KOMUNIKACE S DÍTĚTEM

Spory o účast rodiče žijícího odděleně na výchově dětí souvisejí se spory týkajícími se výchovy dětí. V tomto ohledu je vhodné řídit se nejen Zákoníkem Běloruské republiky o manželství a rodině (dále jen „ZMRO“), ale také Úmluvou o právech dítěte, Zákonem Běloruské republiky ze dne 19.11.1993 č. 2570-XII „O právech dítěte“, Nařízením o orgánech opatrovnictví a svěřenectví v Běloruské republice, schváleným usnesením Rady ministrů Běloruské republiky ze dne 28.10.1999 č. 1676, usnesením Pléna Nejvyššího soudu Běloruské republiky ze dne 30.09.2004 č. 11 „O praxi projednávání sporů týkajících se výchovy dětí soudy“ (dále jen „usnesení č. 11“) a dalšími regulačními právními akty.

Obecně platí, že rodiče mají ve vztahu ke svým nezletilým dětem stejná práva a povinnosti. Neshody mezi rodiči v otázce výchovy dětí se řeší u soudu. Složitost těchto sporů je dána tím, že předmět dokazování není v zákoně vždy dostatečně vymezen a soudy se musí řídit obecným pojmem – zájmy dětí. Při projednávání sporů soudy objasňují mnoho okolností souvisejících s projednávanou otázkou a hodnotí určité skutečnosti z hlediska jejich právního významu. V každém konkrétním případě soudy stanoví vlastní okruh skutečností, které jim umožňují učinit rozhodnutí, jež co nejvíce zohledňuje zájmy konkrétního dítěte.

Proto i přes velký objem právního rámce v této problematice hraje soudní praxe při řešení těchto případů velmi důležitou roli.

Vzhledem k tomu, že podle statistik jsou otcové ve většině případů žalobci ohledně účasti odděleně žijícího rodiče na výchově dětí, rádi bychom je upozornili na následující okolnosti (skutečnosti) v těchto případech, které by jim umožnily vyhnout se chybám a zklamáním při řešení tak důležité otázky, jako je komunikace s jejich dítětem. V této kategorii případů se bere v úvahu nejen láska rodičů k jejich dětem a jejich touha s nimi komunikovat, ale i další okolnosti, které jsou nezbytné pro správné posouzení a vyřešení případu, jako například:

Věk dítěte, jeho vazba na matku a možnost být bez ní.

Dítě, které s otcem dlouhodobě nekomunikuje nebo se s ním vůbec nesetkává, nebude schopno s ním komunikovat o samotě, aniž by pociťovalo určité psychické nepohodlí (pocity strachu, nedůvěry, rozpaků atd.). Z tohoto důvodu může soud v určitých případech, pokud je to způsobeno zájmy dítěte, podmínit komunikaci s dítětem přítomností jiné osoby (obvykle rodiče, se kterým dítě žije, matky).

Zdravotní stav dítěte.

Pokud má dítě nějaká onemocnění, zejména chronická, soud tuto okolnost a lékařské dokumenty se zvláštní pozorností prozkoumá: potvrzení o zdravotním stavu dítěte, znalecké posudky atd. Pokud dítě potřebuje pravidelné léky, určité procedury, dietu atd., pak to vše může ovlivnit schopnost dítěte dlouhodobě setrvat v místě bydliště otce a obecně možnost takové komunikace.

Například stále častěji vznikají spory mezi rodiči žijícími v různých městech, když má dítě onemocnění, jako je vestibulární syndrom (dítě špatně snáší cestování dopravou), které dítěti brání v pobytu v místě bydliště otce z důvodu nemožnosti dítěte k němu přijet kvůli nemoci dítěte.

Také další nemoci, fyzické a psychické vlastnosti dítěte mohou ovlivnit pořadí komunikace.

Závěr opatrovnictví a svěření poručenství.

Orgány opatrovnictví a svěřenectví hrají při řešení těchto sporů důležitou roli; jejich názor, vyjádřený v písemném závěru k případu na základě aktu o prozkoumání životních podmínek a výchovy dítěte, je zohledněn. Jejich účast na projednávání této kategorie případů je povinná. Do případu je zapojeno i několik orgánů opatrovnictví a svěřenectví na základě územního principu bydliště žalobců, žalovaných a zúčastněných stran, a to jak z místa bydliště rodiče, u kterého se dítě nachází, tak z místa bydliště rodiče, který si nárokuje dítě vychovávat. Pracovní postup těchto orgánů je podrobně upraven Metodickými doporučeními Ministerstva školství Běloruské republiky ze dne 23.01.2018 „Metodická doporučení pro přípravu dokumentů požadovaných soudy a účast zástupců orgánů opatrovnictví a svěřenectví v soudních sporech týkajících se zájmů dětí“.

Podle částí druhé až třetí odstavce 8 usnesení č. 11 se závěr opatrovnického a opatrovnického orgánu vyhotovuje ve formě samostatného dokumentu založeného na protokolech o inspekci a musí představovat podrobnou analýzu všech okolností týkajících se života dítěte a jeho vztahu k osobám, které si nárokují péči o něj, a musí obsahovat závěr o meritu věci samé.

V případě nedostatečně odborného a kvalifikovaného zkoumání a závěrů, které jsou v rozporu s okolnostmi případu, jakož i v případě, že je to nezbytné k ověření objektivity stanoviska osoby provádějící zkoumání, má soud právo vydat usnesení o opakovaném zkoumání. Nesouhlas se závěrem opatrovnického a opatrovnického orgánu musí být uveden v odůvodnění rozhodnutí, pokud je vyhotoveno.

Zpráva o prohlídce a písemný závěr jsou však zkoumány a posuzovány spolu s dalšími důkazy, zejména pokud se ve věci vyskytují různé protichůdné závěry, proto se s nimi soudy ne vždy ztotožňují. Je totiž nutné vzít v úvahu, že v souladu s § 241 občanského soudního řádu soud hodnotí důkazy na základě svého vnitřního přesvědčení, založeného na komplexním, úplném a objektivním posouzení všech skutečností zahrnutých do předmětu dokazování v soudním jednání, řídíc se pouze zákonem, a že žádný z důkazů nemá pro soud předem určenou sílu.

Zároveň je nutné se vážně připravit na návštěvu orgánu opatrovnictví a svěřenectví, která je nezbytná pro vypracování zprávy o prošetření životních podmínek a výchovy dítěte. Zohledněn bude hygienický stav obytných prostor, ve kterých bude dítě umístěno, přítomnost samostatného místa na spaní (například: postýlka určená pro dítě mladší tří let není vhodná pro dítě od pěti let), herní koutek, místo pro přípravu na výuku, jakož i přítomnost individuálního oblečení (pyžamo, spodní prádlo atd.), hygienických potřeb pro dítě atd. Zvláštní pozornost je věnována vztahům dítěte s dospělými, kteří s ním žijí ve stejných obytných prostorách, s ostatními dětmi a také postoji dospělých k dítěti.

Psychologické vyšetření nezletilého.

Aby byla zajištěna práva a zájmy dítěte, soudy přihlížejí k psychickému stavu dítěte a v tomto ohledu stále častěji nařizují psychologické vyšetření, které zjišťuje jeho postoj k otci a matce. Výsledky takového vyšetření se berou v úvahu při řešení sporu a mohou být pro otce velkým překvapením. Pokud mezi otcem a dítětem existuje nezralý nebo chybějící vztah rodič-dítě, pak bude pro otce velmi obtížné domáhat se komunikace s dítětem v nepřítomnosti matky. Za takových okolností se doporučuje zahájit komunikaci mezi dítětem a otcem v prostředí, které je dítěti známé, nejlépe v přítomnosti matky.

V některých případech soudy nařizují psychologické vyšetření jak u dítěte, tak u obou rodičů s cílem následně stanovit komunikační postup, který by plně odpovídal zájmům konkrétního dítěte s přihlédnutím k jeho psychologickým vlastnostem a postoji k rodičům.

Společná dovolená s právem cestovat mimo Běloruskou republiku.

Tato žaloba je předmětem samostatné žaloby a nebude posuzována společně s žalobou na účast odděleně žijícího rodiče na výchově dětí.

Denní režim, aktivity v klubech.

Vývoj dítěte, jak fyzický, tak intelektuální, má velký význam. Proto musí pořadí komunikace s otcem odpovídat dennímu režimu dítěte, režimu a rozvrhu zařízení péče o děti, vzdělávací instituce, kterou dítě navštěvuje, a nesmí zasahovat do vzdělávacího procesu. Pokud dítě navštěvuje sportovní sekce, kroužky atd. (zejména pokud jsou tyto aktivity dlouhodobé, jsou dlouhodobým koníčkem dítěte), pak se na ně bude přihlížet a mohou ovlivnit pořadí komunikace deklarované otcem.

Právo na svobodnou komunikaci telefonicky a jinými komunikačními prostředky.

Nejednoznačný požadavek, jelikož výkon rozhodnutí v této části je komplikován řadou subjektivních i objektivních důvodů. Kontrola výkonu takového požadavku je velmi obtížná. Pokud dítě kvůli svému věku nemá vlastní telefon, bude muset volat matce, což může vyvolat nové konflikty.

Nemělo by se také zapomínat, že neplnění soudního rozhodnutí s sebou nese správní odpovědnost, podle části 3 článku 24.10 zákona Běloruské republiky o správních deliktech, neplnění soudního příkazu nebo jiného aktu, kterým je dlužník zavázán k provedení určitých úkonů nebo k jejich zdržení se, ve lhůtě stanovené legislativními akty nebo soudem či exekutorem, dlužníkem, má za následek uložení pokuty až do výše čtyřiceti základních jednotek.

Soudní rozhodnutí v této kategorii případů proto přesně specifikuje čas, místo a postup pro takovou komunikaci, aby se předešlo následným konfliktům při jejím vykonávání.

Toto není úplný seznam okolností, které je třeba vzít v úvahu, aby se předešlo chybám při přípravě na tuto kategorii případů. S ohledem na výše uvedené okolnosti se však můžete plně připravit na tak důležitý proces, jako je boj za právo komunikovat se svým dítětem, a realisticky se podívat na svou konkrétní situaci a svou schopnost organizovat plnohodnotnou komunikaci s dítětem, abyste ho rozvíjeli jako osobnost, s přihlédnutím k jeho vlastnostem, touhám a zájmům.

A poslední rada: než se vrhnete do urputného boje o své dítě, zkuste se s matkou dohodnout a sepsat mediační nebo urovnací dohodu, která bude vyhovovat vám oběma a umožní vám společné dovolené mimo Běloruskou republiku, právo na nerušenou telefonickou komunikaci a vše, na čem se v zájmu dítěte dohodnete.

S tím vám pomohou všichni: právníci, mediátoři, orgány opatrovnictví a svěřenectví i soud.

Čiževská Elena Sergejevna

právník Minské regionální právní konzultační kanceláře č. 2

Tento právní spor se téměř vždy stává morálně bolestivým pro jednoho z rodičů. Situace se liší, ale nejčastěji jsou tyto spory bolestivé pro rodiče, se kterým dítě skutečně žije.

Jako právník jsem často pobouřen postojem rodiče, který žije odděleně od dítěte a žádá soud o stanovení harmonogramu komunikace s dítětem, který spočívá v tom, že harmonogram a pořadí komunikace s dítětem by měly být pro takového rodiče vhodné. Právě své vlastní zájmy se takový rodič snaží u soudu prosazovat a zapomíná, že soud rozhoduje pouze v zájmu dítěte, což je v zákoně výslovně uvedeno.

Jaké jsou zájmy dítěte?

Vysvětlím to příkladem.

Nedávno jsem zastupoval svou klientku u moskevského soudu v občanskoprávním řízení, které podal její bývalý manžel a otec jejich sedmiletého syna. Otec dítěte předložil soudu návrh harmonogramu komunikace s dítětem, který vypracoval a který sestával z následujícího. Otec dítěte chtěl trávit s dítětem čas od pátku do neděle dvakrát měsíčně v místě svého bydliště a dvakrát ročně s dítětem jezdit na dovolenou na 7 kalendářních dnů.

Zdálo by se, že na otcově návrhu nebylo nic neobvyklého. Ale to je jen na první pohled. Můj klient vysvětlil, že před podáním žaloby otec 9 měsíců neplatil výživné. Ve skutečnosti žije s jinou ženou, se kterou není manželství registrováno.

Matka dítěte, moje klientka, nikdy nezasahovala do komunikace dítěte se svým synem., Navíc žádala otce, aby za chlapcem přišel, trávil s ním čas, hrál si, pomáhal mu se školními úkoly, účastnil se akcí, které jsou pro dítě důležité, například aby byl na jeho narozeninové oslavě. To vše u soudu potvrdil otec dítěte, žalobce.

Od otce dítěte se však ničeho z toho dosáhnout nedalo. Celou tu dobu raději komunikoval s dítětem přes Skype, protože se domníval, že tento způsob komunikace je vynikající náhradou otcových návštěv u dítěte.

Proč tomu tak je? Je to jednoduché. Nová žena, se kterou otec žil, žárlila a nechtěla, aby chlapcův otec navštěvoval byt, ve kterém dítě bydlelo, protože by tam mohla být jeho matka. Ano, jsou rozvedení, ale se žárlivostí se nic nenadělá.

Otec dítěte chtěl dítě na víkend vzít do bytu, kde žil se svou družkou, v tomto bytě s ním komunikovat a nechat ho tam přes noc. Skutečnost, že si to chlapec vůbec nepřál, otec považoval za dětinské nepochopení situace.

A fakt, že dítě mělo svůj vlastní svět, svůj vlastní pokoj, vybavený pro dítě, své vlastní aktivity, hry, knihy, kresby, otci nevadilo. Syn očekával, že bude s otcem komunikovat v jeho jednoduchém a srozumitelném prostoru, ve vlastním domě, zatímco otec věřil, že tohle všechno může nahradit jakýkoli byt, včetně cizího.

Dítě čekající na svého otce, toužící komunikovat s tátou o samotě, jen se svým tátou a s nikým jiným, vídající svého otce tak zřídka, nechtělo sdílet hodiny komunikace s tátou s jinou ženou. Otec si pod tlakem žárlivosti nové ženy vymyslel vlastní rozvrh a místo komunikace s dítětem, čímž zcela vyloučil přání dítěte.

Po dlouhých a složitých právních sporech se nám podařilo dosáhnout soudního rozhodnutí, ve kterém byly plně zohledněny zájmy dítěte. Soud rozhodl, že místem komunikace mezi dítětem a otcem je bydliště dítěte.

Je úžasné, když zákon funguje. Obzvláště zákon týkající se práv dítěte. Dítě se zatím nemůže bránit, nemůže se účastnit soudního řízení, ale musí existovat soudy a soudci, kteří budou činit spravedlivá rozhodnutí, řídící se normami lidské morálky, a nikoli lidskou závistí.

Moje klientka, matka dítěte, požádala otce, aby za chlapcem přišel, strávil s ním čas, hrál si, pomohl mu s domácími úkoly. Otec však s dítětem raději komunikoval přes Skype. Proč? Je to jednoduché. Nová žena, se kterou otec žil, mu ze žárlivosti bránila v setkání s dítětem.

Věc o stanovení postupu pro komunikaci s dítětem pro rodiče žijící odděleně

Tento právní spor se téměř vždy stává morálně bolestivým pro jednoho z rodičů. Situace se liší, ale nejčastěji jsou tyto spory bolestivé pro rodiče, se kterým dítě skutečně žije.

Jako právník jsem často pobouřen postojem rodiče, který žije odděleně od dítěte a žádá soud o stanovení harmonogramu komunikace s dítětem, který spočívá v tom, že harmonogram a pořadí komunikace s dítětem by měly být pro takového rodiče vhodné. Právě své vlastní zájmy se takový rodič snaží u soudu prosazovat a zapomíná, že soud rozhoduje pouze v zájmu dítěte, což je v zákoně výslovně uvedeno.

Jaké jsou zájmy dítěte?

Vysvětlím to příkladem.

Nedávno jsem zastupoval svou klientku u moskevského soudu v občanskoprávním řízení, které podal její bývalý manžel a otec jejich sedmiletého syna. Otec dítěte předložil soudu návrh harmonogramu komunikace s dítětem, který vypracoval a který sestával z následujícího. Otec dítěte chtěl trávit s dítětem čas od pátku do neděle dvakrát měsíčně v místě svého bydliště a dvakrát ročně s dítětem jezdit na dovolenou na 7 kalendářních dnů.

Zdálo by se, že na otcově návrhu nebylo nic neobvyklého. Ale to je jen na první pohled. Můj klient vysvětlil, že před podáním žaloby otec 9 měsíců neplatil výživné. Ve skutečnosti žije s jinou ženou, se kterou není manželství registrováno.

Matka dítěte, moje klientka, nikdy nezasahovala do komunikace dítěte se svým synem., Navíc žádala otce, aby za chlapcem přišel, trávil s ním čas, hrál si, pomáhal mu se školními úkoly, účastnil se akcí, které jsou pro dítě důležité, například aby byl na jeho narozeninové oslavě. To vše u soudu potvrdil otec dítěte, žalobce.

Od otce dítěte se však ničeho z toho dosáhnout nedalo. Celou tu dobu raději komunikoval s dítětem přes Skype, protože se domníval, že tento způsob komunikace je vynikající náhradou otcových návštěv u dítěte.

Proč tomu tak je? Je to jednoduché. Nová žena, se kterou otec žil, žárlila a nechtěla, aby chlapcův otec navštěvoval byt, ve kterém dítě bydlelo, protože by tam mohla být jeho matka. Ano, jsou rozvedení, ale se žárlivostí se nic nenadělá.

Otec dítěte chtěl dítě na víkend vzít do bytu, kde žil se svou družkou, v tomto bytě s ním komunikovat a nechat ho tam přes noc. Skutečnost, že si to chlapec vůbec nepřál, otec považoval za dětinské nepochopení situace.

A fakt, že dítě mělo svůj vlastní svět, svůj vlastní pokoj, vybavený pro dítě, své vlastní aktivity, hry, knihy, kresby, otci nevadilo. Syn očekával, že bude s otcem komunikovat v jeho jednoduchém a srozumitelném prostoru, ve vlastním domě, zatímco otec věřil, že tohle všechno může nahradit jakýkoli byt, včetně cizího.

Dítě čekající na svého otce, toužící komunikovat s tátou o samotě, jen se svým tátou a s nikým jiným, vídající svého otce tak zřídka, nechtělo sdílet hodiny komunikace s tátou s jinou ženou. Otec si pod tlakem žárlivosti nové ženy vymyslel vlastní rozvrh a místo komunikace s dítětem, čímž zcela vyloučil přání dítěte.

Po dlouhých a složitých právních sporech se nám podařilo dosáhnout soudního rozhodnutí, ve kterém byly plně zohledněny zájmy dítěte. Soud rozhodl, že místem komunikace mezi dítětem a otcem je bydliště dítěte.

Je úžasné, když zákon funguje. Obzvláště zákon týkající se práv dítěte. Dítě se zatím nemůže bránit, nemůže se účastnit soudního řízení, ale musí existovat soudy a soudci, kteří budou činit spravedlivá rozhodnutí, řídící se normami lidské morálky, a nikoli lidskou závistí.