Proč se lidé urážejí?

Od dětství se téměř všichni učíme, že být uražený se na jedné straně ve společnosti nepodporuje – ne nadarmo nám při každé příležitosti opakují, jako mantru, že nosí vodu na uražené. Na druhou stranu zůstává nejasné, proč je trest za přestupek udělován právě proviněné osobě, a nikoli pachateli, který nese vinu za veškerý náš smutek. Ukazuje se to nějak divně a nelogicky – ovšem přesně do té doby, než pochopíte nuance problému.

Role intimity v zášti

Ať se budete snažit sebevíc, rozhodně se vám nepodaří se vůbec neurazit. Všichni máme dny, kdy jsme obzvláště zranitelní a náchylní k těmto urážkám. A pokud se během dne objeví jeden průšvih za druhým, pak i ta nejzákladnější maličkost může působit jako urážka a vyvolat odpovídající náladu. Navíc, čím bližší a dražší je tentýž pachatel, tím jasnější bude náš přestupek – a to je právě ten okamžik, který stojí za to řešit.

Pokud vám v nějaké linii dáma nespokojená se svým osudem bude vydávat nelichotivé vzkazy na vás, budete samozřejmě nepříjemní, protože vám zkazili náladu, ale jen stěží vás napadne, že vás tato bláznivá žena urazí.

A to vše proto, že pro nás cizinci a cizinci zaprvé nejsou nositeli objektivního názoru. A za druhé, nespojujeme si vlastní sebevědomí s náhodnými kolemjdoucími. To znamená, že vysvětlíme kritiku na nás vznesenou hloupostí toho člověka, který neměl inteligenci mlčet, a rozhodně si nebudeme myslet, že všechno, co bylo řečeno, mohla být pravda.

Jak vzniká zášť

V blízkých vztazích se děje pravý opak: důvěra, kterou má náš blízký, příbuzný nebo přítel, ho jakoby automaticky činí zodpovědným za vše, co říká. V souladu s tím bude jakákoli zpráva v našem směru přijata především k srdci – blíž, než je ve skutečnosti třeba připustit. Navíc dochází i k proměně sdělení – nejčastěji jde o vlastní interpretaci vyřčených slov, která se ne vždy shoduje s realitou.

Například manžel, který se vrací z práce, je nahlas překvapen tolika věcmi rozházenými po domě a namydlená mladá matka s dítětem v náručí může dobře slyšet, že ji její manžel považuje za špatnou hospodyňku. A pak zášť poroste jako sněhová koule, protože věřící nechápou, jak těžké to má jeho žena, a on sám nikdy nenabídne pomoc a obecně je klidný, protože odchází z domu a ona nemá zastavit pláč dítěte každý den. Výsledkem je, že ženská zášť dosahuje téměř univerzálních rozměrů a končí v lepším případě zúčtováním, v horším případě mlčením, hádkou nebo hromaděním křivd „pro budoucnost“.

Sebevědomí a zášť

Primární roli v této věci hraje sebeúcta – přeceňovaná nebo podceňovaná místo adekvátní. Zkoušíme jakákoli slova a reagujeme na ně, místo abychom se distancovali nebo je nebrali v úvahu, jako v případě cizího člověka. Ostatně ne vždy jde v našich vztazích vše hladce: autoritářský manžel i matka, která „chce jen to nejlepší“, neurazí ani náhodou. S největší pravděpodobností to dělají ze zvyku, protože neznají žádný jiný způsob, jak s vámi komunikovat. Ale hlavní je, že to funguje: jste uraženi a oni dostanou to, co původně chtěli, totiž potvrzení své vlastní moci nad vámi.

Přesvědčení, že v některých případech je prostě nemožné se neurazit, není tak úplně pravdivé.

Zášť, stejně jako stav „uražení“, je nejběžnější volbou, závisí pouze na osobě samotné.

Přiměřené sebevědomí, kdy není možné otřást vaším sebevědomým stavem nějakými slovy, je nejlepší obranou proti urážce a zároveň nejlepším tlumičem ve vztazích s těmi, kteří se naopak snaží způsobit bolest. Koneckonců, bohužel, zášť, nebo spíše tento stav, má velmi neblahý vliv na psychické zdraví, což znamená, že je ve vašich silách naučit se reagovat na všechny jako na pro vás málo důležité cizí lidi. Věřte mi, budete zdravější a silnější!