Pouliční žáby a ropuchy – Fórum akvaristů Uzbekistánu v akváriu Taškentu

Právě je ta správná sezóna, pulci se potulují v tisících rychle schnoucích kaluží. Drobné ropuchy a žáby už poskakují po kalužích. Otázkou je – je možné je alespoň do určité velikosti udržet v akváriu bez “pevniny”? Nebo jakmile se pulec vyvine v dospělého tvora (ocas úplně zmizí), bude potřebovat pevnou oporu pod tlapkami?

Právě jsem si domů přinesl pár pulců. Dal jsem je do desetilitrové nádrže pro lykovce a teď přemýšlím, jak dlouho je tam vydržím.

<br />Jako <br />Nelíbí se mi to</p>

Vlad Gubenko 1. května 19

Ne, naše žáby nejsou do akvárií! Přesně tak! A proč nemáte rádi ostruhy?

Oni (s ostruhami) jsou pravděpodobně drahí a Hawk je chtěl chovat, aby jimi krmil ryby.
Pokud pulce nenecháte “nasát vzduch”, tak jen poroste, ale k žádné metamorfóze nedojde. Viděl jsem jednoho takového. Opravdového obra.

<br />Jako <br />Nelíbí se mi to</p>

Allesgut 4. května 19

Myslím, že je prostě zajímavé sledovat tu metamorfózu, dokud je taková příležitost, a nemusíte nikoho kupovat a čekat, až ostruha dostane nutkání se rozmnožovat.

<br />Jako <br />Nelíbí se mi to</p>

Vlad Gubenko 1. května 19

Leonov S.A. (19.5.2009, 18:52) napsal:

Pokud pulec nesmí „nasát vzduch“

Tomu se říká sadismus!

No, zdá se, že tím netrpí. Mají žábry.

AquaTropic (19.5.2009, 17:53) napsal(a):

Ne, naše žáby nejsou do akvárií! Přesně tak! A proč nemáte rádi ostruhy?

Vlastně nemám v úmyslu zvykat dospělé jedince na akvárium. Jak dlouho bych si měl nechat zachráněné pulce?
Když se z nich stanou malé žabky, potřebují OKAMŽITĚ suchou zem? Nebo se můžou týden cákat ve vodě?
Bude to prostě záležet na tom, kdy s nimi mám po (nebo před) prací běžet ke kanálu a nechat je jít?

<br />Jako <br />Nelíbí se mi to</p>

Vlad Gubenko 1. května 20

Aha! Zdá se, že sis, milý Alexandre, vzal příklad od Sergeje?
Tenhle pěstuje ještěrky a vypouští je do volné přírody a vy jste se rozhodli chovat žáby?

AquaTropic (20.5.2009, 16:44) napsal(a):

Aha! Zdá se, že sis, milý Alexandre, vzal příklad od Sergeje?
Tenhle pěstuje ještěrky a vypouští je do volné přírody a vy jste se rozhodli chovat žáby?

Téměř. Jako s hořavkami za svého času – je to škoda zvířat.

<br />Jako <br />Nelíbí se mi to</p>

Allesgut 4. července 04

Děti vytáhly pulce z vysychající louže ve vyschlém bazénu.

Mám podezření, že je to ropucha zelená, ty tam skáčou jen v noci, poblíž nejsou žádné nádrže ani řeky, jen řeky Sais jsou hodně daleko a koupaliště (to je Chimgan).

Rozhodli jsme se, že zkusíme pulce přitáhnout k žabkám a někde je vypustit v Taškentu. Z té louže jsme shrabali bláto a mech. Doma jsme si postavili talířek. Naplnili jsme ho živnou zeminou Aquael Plants (cokoli, co bylo po ruce) a z mušlí jsme vytvořili mělké vodní zóny.

Tam rádi sedávají. Požádali souseda o krmivo pro ryby. Takhle teď žijeme s naší vlastní malou bažinou.

Nějaká doporučení?
Mimochodem, Alexandr se tu snažil chovat nějaké žáby.

<br />Jako <br />Nelíbí se mi to</p>

Vlad Gubenko 1. července 04

Myslel jsem, že tohle měli v úmyslu:
Rozhodli jsme se, že zkusíme chytit pulci a vypustit je někde v Taškentu.

a rozhodli jsme se takto:
Rozhodli jsme se, že zkusíme dostat pulce k žabkám a nechat si je pro sebe.

O čem přemýšlet?! Sašo, spusť do vody pětisetlitrové terárium-bažinu (na takové a takové množství pulců, budoucích ropuch) a chovej je, sleduj. Ty a děti si užijete zábavu celé léto.

<br />Jako <br />Nelíbí se mi to</p>

Natálie 7296. července 04

Letní radovánky jsou spíše pro rodiče, pak si děti přinesou koťata a pejsky a rodiče budou muset hlídat a uklízet, z velké části, i když když je doma s dětmi ještě něco živého (no, z ušlechtilých zvířat), je to skvělé!

Titan je domovem moří a úplavic organické hmoty. Vědci dlouho debatují o tom, zda je tam možný život. Nová studie, o které informoval vědecký publicista Forbesu Anatolij Gljancev, ukazuje, jak by se na Saturnově měsíci mohly vytvořit struktury, které by se nakonec mohly zformovat do protobuněk.

Saturnův měsíc Titan by mohl být nejlepším místem pro hledání mimozemského života. Je bohatý na organickou hmotu, má atmosféru a pod ledem by se mohl nacházet oceán kapalné vody. Nedávná práce astrobiologů činí toto nebeské těleso ještě zajímavějším.

Řeky metanu v zaledněných březích

Na Titanu prší a tečou řeky. Je to jediné těleso ve sluneční soustavě kromě Země, které má na svém povrchu kapalinu. Tato kapalina je však metan. Při místní teplotě okolo -180 °C může metan existovat ve třech skupenstvích: led, kapalina a plyn, podobně jako voda na Zemi. Plynný metan tvoří 2 % až 5 % atmosféry Titanu. Kapalná směs metanu a etanu se shromažďuje v oblacích, padá jako déšť, naplňuje místní jezera a moře a podle některých studií tvoří „podzemní vodu“.

Metan je nejjednodušší organická látka. V horních vrstvách místní atmosféry se pod vlivem ultrafialového záření Slunce tvoří složitější organické látky – vděčíme jim za oranžový opar, který věčně zakrývá pochmurnou oblohu Titanu. Padající na povrch tyto látky tvoří závěje organického sněhu. Astronomové na Titanu identifikovali 24 sloučenin, včetně benzenu a kyanoacetylenu. To je ale kapka v moři dosud neidentifikovaných organických látek.

Mimochodem, na Titanu je spousta vody. Na povrchu samozřejmě existuje ve formě ledu, z něhož se skládá převážně kůra satelitu. Ale v hloubce 55-80 km se pod vrstvou ledu může skrývat obrovský vodní oceán. Alespoň se to tak jeví podle orbitálních měření sondy Cassini. A pokud je Titanovo subglaciální moře stejně bohaté na organickou hmotu jako jeho povrch, bylo by těžké najít vhodnější místo pro vznik života.

Smrtící preventivní opatření

Vědci berou hypotézu o obyvatelnosti Titanu velmi vážně. V roce 2005 přistála na tomto záhadném nebeském tělese sonda Huygens, kterou do systému Saturnu dopravila sonda Cassini. Jednalo se o první a zatím jediné přistání na družici jiné planety. Sonda byla sestavena ve velmi sterilním prostředí, aby se vyloučila kontaminace Titanu pozemskými mikroby. Data přenášená sondou Huygens na odborníky natolik zapůsobila, že bylo rozhodnuto, že Cassini za žádných okolností na Titan nedovolí dopadnout.

V roce 2017 sondě téměř došlo palivo pro korekci oběžné dráhy. Vědecké přístroje stále fungovaly, solární panely dodávaly energii. Bylo možné převést Cassini na stabilní oběžnou dráhu kolem Saturnu a pokračovat ve sběru dat. V tomto případě by ale nakonec mohla dopadnout na Titan. Proto byla velmi drahá a docela provozuschopná sonda, první a zatím jediná umělá družice Saturnu, které trvalo sedm let, než se dostala do cíle, vyslána na sebevražedný pád k obří planetě. Vše proto, aby nekontaminovala potenciálně obyvatelný měsíc, na který by se možná ani nedostala, pozemskými mikroby. Ty by jen stěží přežily několikaletý kosmický let, jen stěží by přežily na povrchu Titanu a už vůbec by neprosákly pod desítky kilometrů ledu do hypotetického vodního oceánu. A přesto odborníci raději neriskovali mimozemskou biosféru.

Materiál k tématu

Pizza s majonézou

Na povrchu Titanu, při teplotě -180 °C, je život, jak ho známe, nemožný. Mohl by v takových podmínkách existovat nějaký jiný, speciální život? Byl by kapalný metan vhodný jako voda? Mohly by se z místní organické hmoty vytvořit molekuly podobné složitosti proteinům nebo dokonce DNA? Takový předpoklad zavání sci-fi, už jen proto, že při tak nízké teplotě jsou jakékoli chemické reakce velmi pomalé. Je těžké si představit živého tvora s tak poklidným metabolismem. A přesto tuto možnost nelze vyloučit.

Život navíc nevzniká přes noc. Předpokládá se, že biologické evoluci na Zemi předcházela chemická evoluce. V koloběhu rozmanité organické hmoty se objevovaly stále složitější chemické systémy, až některé z nich překročily hranici mezi živou a neživou. Titan je také říší složité organické hmoty. A ačkoli povrch tohoto měsíce vůbec není podobný starověké Zemi, vědce velmi zajímá, zda tam probíhá chemická evoluce a jak daleko mohla zajít.

Autoři nedávné studie se domnívají, že metanová jezera na Titanu mohou být domovem vzdálených prekurzorů živých buněk. Jde o vezikuly – dutiny oddělené od okolního světa membránou z organické hmoty.

Vznik vezikul je považován za jednu z nejranějších fází vzniku života na Zemi. To není náhoda. I ta nejprimitivnější protobuňka je systém různých molekul, které spolupracují na provádění složité chemické práce. Je třeba ji nějakým způsobem oddělit od vnějšího prostředí, aby nahromaděné „plody práce“ zůstaly na místě a nebyly rozptýleny po celé vodní ploše.

V moderních buňkách je tento problém řešen lipidy, látkami podobnými tukům. Molekuly lipidů, pokud je schematicky nakreslíte, připomínají pulce. „Ocasy“ se vyhýbají kontaktu s vodou, zatímco „hlavy“ se k ní naopak snaží. Výsledkem je, že se molekuly lipidů seřadí do filmu dvou vrstev, přičemž jejich „ocasy“ směřují k sobě. Vnější vrstva směřuje k „hlavám“ vlhkosti vnějšího prostředí a vnitřní vrstva k intracelulární vlhkosti. Tento dvojitý lipidový film je základem buněčné membrány. Teorie, že lipidové vezikuly se objevily dříve než ostatní složky života, se poeticky nazývá model primární majonézy, a to kvůli globulím tuku plujícím v této oblíbené omáčce. Existuje také model primární pizzy, který uvádí, že život vznikl v tenkých vrstevnatých horninách, například v jílu. Dutiny ve hornině se staly útulnými hnízdy, které oddělovaly „laboratoř pro vynález života“ od zbytku světa. Tyto dvě verze se vzájemně nevylučují: kolem jílových částic se snadno tvoří lipidové bubliny.