Proč morčata? Mé články – Katalog článků – Osobní webové stránky
Vždycky jsem měl slabost pro morčata, respektive mě přitahovalo něco, co hlodalo a neustále žvýkalo. Ale že to budou v budoucnu morčata, jsem tehdy, před mnoha lety, rozhodně nevěděl.
Moje seznámení s hlodavci začalo v mém vzdáleném dětství, když jsem si domů přinesl chlupatého křečka. Strašně krásný, jak se mi tehdy zdál. Spolužáci mi ho dali ve velkém čtvercovém akváriu. S hrdostí jsem ho přinesl domů a položil na stůl. Večer přišla domů moje matka, uviděla tuhle obludu a řekla, že buď ji rychle někomu dám, nebo budu potrestán. Musel jsem tuhle krásku dát sousedce z protějšího bytu na mezipatro. Pak se dozvěděla, že takové tvory u nás doma chovat nelze. Nepadly ani slzy, ani přemlouvání, ani sliby. Samozřejmě jsem se na chvíli uklidnil, respektive roky skrýval svůj sen. I když byl okamžik, no, nebo spíše období, protože trvalo 4 roky, kdy u nás doma žila králíka běžného masného plemene, respektive králíka samice. Žila v kuchyni, bez klece, jako pes. Její hnízdo se nacházelo pod kuchyňským stolem a celá kuchyň byla místem, kam se chodilo. Během této doby snědla všechny tapety metr od podlahy, a podle toho i nohy stolu. Ale králíka jsme si pořídili ne proto, že bychom ho s bratrem chtěli, ale proto, že ho chtěl táta. Asi někde v hloubi duše choval naději, že se s tímhle podnikáním bude vážně zabývat, ale náš králíček se prostě stal oblíbencem. A to je vše.
Někdy kolem roku 2007, když jsem žila v Kalugské oblasti na stáži, jsem se vrátila ke starým zvykům. Pořídila jsem si morčata, která jsem koupila v obchodě se zvířaty. Byly to dvě chlupaté panenky. Chlapec byl želví s bílou, holčička byla černobílá. Bydleli v mém pronajatém bytě v kuchyni v ohradě, uprostřed které byla klec. Tento pár mi porodil děti, dvě úžasná miminka. Samozřejmě jsem v té době nevěděla, jak určit pohlaví, nevěděla jsem vůbec nic o březosti morčat a o jejich chovu jako takovém.
Prasátka bohužel zůstala v tom samém bytě, protože jsem je nemohla odvézt zpátky do Moskvy, protože jsem se vracela do rodinného hnízda…
Během doby, kdy jsem se chystala pořídit morčata, a to i tak důkladně, tj. založit odchovnu, jsem cestou potkala další zajímavá zvířata. Byly to například fretky. Úžasná zvířata, která se od morčat liší inteligencí a do jisté míry i vazbou na člověka, ale bohužel se s jinými zvířaty těžko sžívají, protože jsou to predátoři, a navíc mají pro mě nesnesitelný pach. I kastrovaná zvířata si ho zachovávají. Proto mé přátelství s těmito zvířaty stále probíhá na dálku.
Také jsem měl zkušenosti s komunikací s činčilami, které žijí v naší kanceláři. Bohužel jejich životní styl tomu mému nevyhovoval.
Činčily jsou noční zvířata, docela hlučná, alespoň proto, že rády skáčou, takže jim dělám vysoké klece s různými římsami a policemi. Pak jsou docela chuligánské a bázlivé. Rády utíkají a při každé příležitosti něco okusují. Může to být nábytek, dráty a rostliny, protože pro ně není těžké chodit po vašem stole nebo parapetu. Naše činčily rodily a úřednice si mláďata vzaly pro sebe. Od nich vím, že v noci vás ne vždycky nechají spát…..
Teď vlastně vyjmenuji všechno, co mě na morčatech přitahuje. Totiž, tato zvířata, na rozdíl od psů, nevyžadují neustálé mazlení. Máme pejska a každý den, když se vracíme domů, nás vítá u dveří, raduje se, postaví se na zadní nohy a líně se protahuje, opírá se o nás, a prasata vesele vržejí a houkají, i když ne proto, že by vás milovala a čekala, až jim poškrábete ouško, ale proto, že váš příchod k dojení je spojen s večeří. Znají ty, kteří jim dávají pamlsky, poznávají je podle kroků a šustění sáčků.
Jsem ráda, že na mě neskáče dav prasat))) Z tohoto bodu jsem také moc ráda, že prasata byla stvořena k pozorování. Jedna police s prasaty stojí v naší kuchyni pod televizí, která se téměř nikdy nezapíná, protože pro nás je stokrát příjemnější sedět a pít ranní kávu a sledovat prasata, než sledovat smutné zprávy v televizi.
Líbí se mi jejich obličeje, jsou moc roztomilé, i když když se podíváte do očí prasete, jen stěží na sebe zahlédnete jeho pohled. Jejich oči nejsou tak výrazné jako naše a navíc jsou krátkozraké, ale tyto oči, které připomínají malé knoflíky, dělají pohled jaksi zvídavý a možná i hravě lstivý.
Přitahuje mě jejich sociální struktura, tato zvířata už v mnoha zemích nejsou ze zákona povolena k chovu sama a chci to říct na rovinu. Zvíře žijící samo v kleci se chová úplně jinak než to, které žije s kamarádem. Samozřejmě máme tendenci obdařovat své mazlíčky vlastnostmi, které jim nejsou vlastní. Například spojovat fakt, že prase stojí v kleci na zadních nohách a vesele píská, žebrá o jídlo, s tím, že je rádo, že vás vidí. Pokud vám sedí na rukou a lehce vám kouše do prstů, znamená to, že se mu nelíbí, co děláte, i když s největší pravděpodobností jen požádá, aby se vrátilo do klece na toaletu nebo se najedlo, nebo třeba napilo atd. Ta zvířata, která žijí s kamarádem, už tak věnují vaší přítomnosti nebo nepřítomnosti tolik pozornosti. I když si samozřejmě o pamlsek opřené o mříže klece požádají společně, ale jakmile ho dostanou, okamžitě začnou pamlsek hltat a ne vám vděčně olizovat ruku.
Imponuje na mě vůně srsti prasete, z nějakého důvodu mi připomíná vůni z dětství, něco podobného oblíbenému starému svetru nebo vlněným ponožkám. Samozřejmě, vůně psané podestýlky, tj. pilin namočených v moči, není lákavá, ale tato vůně se vůbec neobjeví, pokud zvířata včas uklidíte. Také se mi líbí rozmanitost plemen a barev těchto zvířat. Neřeknu, že jsem fanouškem plemene Skinny nebo Self nebo jakéhokoli jiného. Naším hlavním zaměřením jsou samozřejmě ridgebacki, ale školka je také plná různých plemen a každé z nich je atraktivní a jedinečné. Podle některých viditelných znaků, které jsou vlastní danému plemeni, se vytváří individualita každého jednotlivého prasete. A o barvách obecně lze říci jen jedno – v barvě morčat se dá najít všechno, co vás kdy napadlo, samozřejmě nemluvíme o zářivých jednorázových barvách jako duha. Ne, mluvíme o všech možných odstínech béžové, červené, bílé, hnědé, černé, šedé atd., a také o možných skvrnách a různých tečkách a pruhech na těle…
Závěrem bych rád řekl, že doufám, že ti, kteří si tento článek přečtou, budou schopni pocítit vše výše popsané a v duších těchto lidí se probudí stejná bezmezná láska k morčatům.
В 