Poletuchy: Životní příběhy, rady, novinky, humor a obrázky — Všechny příspěvky, strana 2 | Pikabu
Poletuchy jsou živoucím důkazem toho, že lenost je motorem pokroku. Slézt z jednoho stromu na druhý? Nesmysl, skočíme! Nemůžete skočit dost daleko? Vyrobme si padák z kůže a poletíme! Mezi ostatními hlodavci se poletucha červenobílá posunula dál než její vrstevníci. A to doslova: toto zvíře uletí ve vzduchu stovky metrů!
Dostaňte vnímavé těhotné děti pryč od obrazovky! Tady veverka ukazuje bříško, můžete se rozčílit!
Celé tajemství spočívá v její obrovské velikosti. Poletucha červenobílá je jedním z největších srstnatých paraglidistů na světě! Hlodavec má velikost malé kočky: maximální hmotnost je až čtyři kilogramy, rozpětí nohou je až 60 cm. To jsou rekordní čísla nejen mezi veverkami, ale i mezi všemi létajícími a klouzavými savci na planetě!
Ne, nejsem tlustý/á! Jen mám nadýchanou kost!
Najít chlupatého pilota není snadný úkol. Zaprvé, tento hlodavec se usadil v Číně a na Tchaj-wanu. Zadruhé, neposkakuje po městech a parcích: poletucha vylezla do horských subtropických lesů ve výšce až 3.500 XNUMX metrů. A co je nejdůležitější: přes den nevystrkuje čumák z dutiny. Orli a jestřábi nespí a poletucha za letu je dodávkou masa přímo do drápů – chlupatý pilot má nad řízením jen malou kontrolu.
Aktivován režim nočního maratónu.
V noci je vzduch svěžejší a lépe se dýchá. S nástupem tmy se hlodavci vydávají na lov. Naštěstí jsou jejich velké oči dokonale přizpůsobeny k navigaci ve tmě. Veverky pevně lpí na sladkostech a vitamínech – chroupou bobule, ovoce a ořechy. Někdy si svůj jídelníček zředí masitějšími tvory – hmyzem a dalšími drobnými členovci.
Tvůj výraz, když tvoji přátelé jedí chutné věci a je to tvůj první den, kdy přecházíš na zdravé stravování.
Aby si zvířata nezašpinila tlapky o zem, raději klouzají ze stromu na strom – nesestoupí pod tři metry od země. Pomáhají jim v tom kožní záhyby – vědci jim říkají patagium. U hlodavců se nacházejí mezi končetinami a při skoku se narovnávají.
Zatímco my plánujeme cestování, poletucha plánuje cestovat po Asii každý den!
Bez takového vybavení by let veverky byl striktně vertikální. Ale s vlastním padákem se poletucha dokáže vznášet až 400 metrů! Zbývá už jen řídit kurz dlouhým ocasem a správně seskupit, aby nenarazila do stálezelených dubů.
Každý let poletuchy končí jako přistání superhrdiny!
Ale od problémů se nedá utíkat navždy; dříve či později se aktivují instinkty a veverky začnou uvažovat o založení rodiny. To se děje dvakrát ročně – v srpnu a prosinci. Dlouho předtím, než se narodí nová generace, musí veverky vyřešit otázku bydlení. Naštěstí pro ně realitní krize lesů ještě nedosáhla. Novomanželé si staví hnízdo se vším všudypřítomným vybavením ve vhodné dutině, kam se matka přestěhuje za 45-50 dní po svém posledním setkání s otcem. Samec své milované s výchovou potomstva pomáhat nebude.
Zajímalo by mě, kdy se Serjoža vrátí s chlebem?
Veverka rodí jednu, zřídka dvě veverky. Poletuchy si neberou kvantitu, ale kvalitu. Mláďata mohou zůstat na území rodičů dlouho, dokud neodletí do vlastních končin. Vědci tak pozorovali matku veverku a její dceru, které žily ve stejné dutině 16 měsíců! Pro informaci: poletuchy získávají nezávislost ve druhém nebo třetím měsíci života.
Šťastná maminka dvou andělíčků vyšla na pár vteřin ven, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. Poblahopřejme jí!
Pro hlodavce je takový počet potomků kriticky malý. Proč poletuchy podstupovaly taková rizika? Protože jim lidé pomáhali! Poletucha červenobílá je jedním z mála druhů, pro které lidská činnost otevřela horizont příležitostí. Mnoho přirozených nepřátel hlodavce by tlak civilizace nevydrželo. Poletucha ho ale vůbec nepocítila. Chlupatý padákový kluzák si tak udržuje stabilní populaci, aniž by se zatěžoval velkým počtem potomků.