Moskevská oblast. Červenec 2015 – Fórum, jedlé houby a popisy hub, fotografie, recepty na vaření

Všem, kteří v posledních dnech houbařili, přeji šťastné houbaření!

ZÁPAD, máš pravdu jako nikdy předtím. Rozmazlili se. Asi už ani Kutusovi každou noc nesní o podosících.

Barney, Směju se. Pro vaše reportáže je jiskřivý humor už samozřejmostí. Jen tak dál!

Aex1, Dokonce jsem chtěl trochu Valujevova! Pravda, v lese na ně moc často nemyslím. Asi marně!

SerGo, ty paralely jsou v kurzu! Symbióza 2003-2010 by vypadala dobře. Počkejme si do podzimu, co kdyby?

Serž, konečně nějaké houbové novinky od tebe! Gratuluji ke smrkovým kráskám!

__________________
Jeden život – jeden tým

Zkušený uživatel
Registrace: 09.09.2014
Adresa: NEAD
Příspěvky: 133
Re: Moskevská oblast. Červenec 2015

Krásný den všem. Páteční večer proběhl jako v pohádce od Mrázka: – “Ani nemůžu spát. Ani nemůžu jíst.” Vzbudil jsem se v půl páté, ráno mě přivítalo jasné slunce. Jaká radost. Sedím, popíjím kávu a přemýšlím, teď jakmile dorazím první, hned jak na mě začnou útočit houby. Je 5:15, blížím se k lesu. Páni. a už mě předběhli, o kousek dál už stálo auto. No nic, mám svá místa a auto je daleko. Jdu do lesa, ušel jsem asi 100 metrů a tam je, bílá. čím dál víc. Krása.

Hřiby jsou všechny v předdůchodovém věku a pořád stojí. Tak chodím kolem, sbírám a tady jsou ty drobné hřiby. A říkám si, teď, když jdu do svých jedlí, čeká tam na mě zřejmě bezpočet hub. Tak tak chodím, v očekávání, chodím. Vcházím dovnitř. Říkat, že jsem byl ohromený. ne, nebudu (nebudu vyjmenovávat, co se mi stalo), ale nic tam nebylo. No, když jsem se trochu vzpamatoval z toho šoku, bloudil jsem dál. Sbíral jsem lišky, narazil jsem na nějaké bílé, hodně staré,

Našla jsem v břízách bílé dvojčata. A nějak jsem se ocitla na své mýtině s osikami, minulý víkend tam nebyly. A co se pak dělo.

Každopádně jsem šel pro hřiby a přivezl jsem lišky a osiky. Naplnil jsem si košík a rozhodl se jít k autu. Všechno jsem naložil a pomyslel si, proč nejít na druhou stranu lesa, přemýšlel jsem a hotovo. Prostě jsem vešel dovnitř a tam, bože můj, tak velký hřib jsem už dlouho neviděl, ale je škoda, že je celý pryč.

Cestou jsme narazili na něčí ostatky s rohy:

Toula jsem se dál a den předtím jsem vyprávěla dceři o houbě ovčí, a představ si, tady je, tady je. Co jsem jen neudělala, když jsem ji našla)))

Uřízla jsem ho, ale nevešel se mi do žádné nádoby, tak jsem ho nesla v rukou, jako Prométheus nosil lidem oheň) Napsala jsem na fórum v lese, co s tímhle zázrakem dál. Pak už byly moje přípravy u konce a šla jsem domů. Doma byli maminka a táta a povídali si o houbě beraní (proč jste si tuhle muchomůrku přinesli do domu?). ÁÁÁ. Za tahle slova jsem je málem kousla. Mami – vyhoď to, tati – zasadíme to, podívej se, jak je krásné. A jen moje dcera, která spala, vyskočila a rychle se s ním rozběhla fotit. Všichni to odmítají zkusit a moje dcera, která houby vůbec nejí, souhlasila. Takovouhle sbírku hub jsem měla, trochu lituji, že mě hřiby tak oklamaly, ale zároveň mám tak skvělý nález.
No, tady je výsledek, všechny bílé jsou dole: