Minimální tloušťka betonové podlahové mazaniny SNP

SCREAD SNIP 2.03.13-88 STANDARDY „PODLAHY“ – SP 29.13330.2011

Váš prohlížeč nepodporuje rámy

Úvod:

1.1 Tento soubor pravidel platí pro navrhování podlah v průmyslových, skladových, obytných, veřejných, administrativních, sportovních a bytových budovách.

1.2 Návrh podlah by měl být proveden v souladu s požadavky federálního zákona ze dne 30. prosince 2009 č. 384-FZ „Technické předpisy o bezpečnosti budov a konstrukcí“ a s přihlédnutím k požadavkům stanoveným pro:

podlahy v obytných a veřejných budovách – SP 54.13330, SP 55.13330 a SNiP 31-06;

podlahy v průmyslových prostorách s technologickými procesy nebezpečnými z hlediska požáru a výbuchu – v souladu s požadavky federálního zákona ze dne 22. července 2008 č. 123-FZ „Technické předpisy o požadavcích na požární bezpečnost“ a předpisy [1];

podlahy s normovaným ukazatelem tepelné absorpce povrchu podlahy – SP 50.13330

podlahy zhotovené na podlahách, podléhající posledně uvedeným požadavkům na ochranu proti hluku – SP 51.13330 a ustanovení [3];

podlahy v budovách a areálech pro hospodářská zvířata, drůbež a kožešiny – SNiP 2.10.03;

podlahy vystavené kyselinám, zásadám, olejům a jiným agresivním kapalinám – SNiP 2.03.11;

podlahy ve sportovních zařízeních – SNiP 31-05 a doporučení [4], [5], [7];

podlahy v chlazených místnostech – SNiP 2.11.02; podlaží ve skladových budovách – SP 56.13330.

1.3 Při navrhování podlah je nutné dodržet další požadavky stanovené projektovými normami pro konkrétní budovy a stavby, požárně bezpečnostními a hygienickými normami a také technologickými normami pro navrhování.

1.4 Stavební a instalační práce na výrobě podlah a jejich převzetí do provozu musí být prováděny s ohledem na požadavky stanovené v SNiP 3.04.01.

1.5 Tyto normy se nevztahují na navrhování snímatelných podlah (zvýšených podlah) a podlah umístěných na konstrukcích na půdách s permafrostem.

2 potěr (základ pro podlahovou krytinu)

2.1 V případě potřeby by měl být zajištěn potěr: vyrovnání povrchu podkladové vrstvy;

rozložení zatížení mezi tepelně a zvukově izolační vrstvy; zajištění normované tepelné absorpce podlah;

vytváření svahů na podlahách podél podlah.

2.2 Minimální tloušťka cementově-pískového nebo betonového potěru pro vytvoření sklonu v místech sousedících s drenážními vanami, kanály a odtokovými kanály by měla být: při pokládání na podlahové desky – 20 mm, na tepelně a zvukově izolační vrstvu – 40 mm. Tloušťka potěru pro zakrytí potrubí (včetně vytápěných podlah) musí být minimálně o 45 mm větší než průměr potrubí.

2.3 K vyrovnání povrchu podkladní vrstvy a zakrytí potrubí, jakož i k vytvoření spádu na stropě, monolitické potěry z betonu třídy minimálně B12,5 nebo cementopískové malty na bázi suchých stavebních podlahových směsí. na cementovém pojivu s pevností v tlaku minimálně 15 MPa.

2.4 Pro samonivelační polymerní nátěry musí být monolitické potěry vyrobeny z betonu třídy ne nižší než B15 nebo z cementopískových malt ze směsí suchých stavebních podlah na cementovém pojivu s pevností v tlaku minimálně 20 MPa.

2.5 Potěry kladené na elastickou tepelně a zvukově izolační vrstvu z betonu třídy ne nižší než B15 nebo cementopískových malt ze suchých stavebních podlahových směsí na cementovém pojivu s pevností v tlaku minimálně 20 MPa.

2.6 Tloušťka potěru s chladicími trubkami v desce umělého kluziště má být 140 mm.

2.7 Tloušťka monolitických potěrů z disperzních samozhutnitelných malt na bázi suchých směsí stavebních podlah s cementovým pojivem, sloužících k vyrovnání povrchu podkladní vrstvy, musí být minimálně 1,5násobek průměru maximálního plniva obsaženého ve skladbě. .

2.8 Pevnost adheze (přilnavosti) potěrů na bázi cementového pojiva k betonovému podkladu ve stáří 28 dnů musí být minimálně 0,6 MPa. Přídržnost zatvrdlé malty (betonu) k betonovému podkladu po 7 dnech by měla být minimálně 50 % projektové hodnoty.

2.9 Při koncentrovaném zatížení podlahy větším než 20 kN by měla být tloušťka potěru podél tepelně nebo zvukově izolační vrstvy stanovena výpočtem pro místní stlačení a proražení podle metody výpočtu uvedené v SP 52-101 [ 6].

2.10 Na napojení potěrů provedených přes zvukově izolační podložky nebo zásypy s jinými konstrukcemi (stěny, příčky, potrubí procházející podlahami apod.) musí být na celou tloušťku potěru zajištěny spáry šířky 25 – 30 mm, vyplněné zvukově izolačním materiálem. .

2.11 Aby se eliminovaly mokré procesy, urychlila se práce a také se zajistila normální absorpce tepla podlahy, měly by být použity prefabrikované potěry ze sádrových vláken, dřevěné hobliny a cementové hobliny nebo překližky.

2.12 Lehké betonové potěry pro zajištění normální tepelné absorpce podlahy musí být třídy ne nižší než B5 a pórovitá cementově písková malta s pevností v tlaku minimálně 5 MPa.

2.13 Odchylky povrchu potěru od vodorovné roviny (vzdálenosti mezi kontrolním dvoumetrovým pásem a zkoušeným povrchem) by u nátěrů z kusových materiálů podél mezivrstvy neměly přesáhnout mm:

ze směsi cement-písek, xylolit, polyvinylacetát-cement-piliny,

i pro pokládku lepicí hydroizolace.4

na bázi syntetických pryskyřic a lepicích kompozic na bázi cementu, jakož i linolea, parket, laminovaných parket, rolovacích materiálů na syntetické bázi

do vláknitých a polymerních samonivelačních nátěrů. 2

2.14 V místnostech, během kterých jsou možné změny teploty vzduchu (kladné i záporné), je nutné zajistit dilatační spáry v cementově pískovém nebo betonovém potěru, které se musí shodovat s osami sloupů, švy podlahových desek , dilatační spáry v podkladní vrstvě. Dilatační švy musí být vyšívány polymerní elastickou kompozicí.

2.15 U potěrů vytápěných podlah je nutné zajistit dilatační spáry řezané v podélném a příčném směru. Švy jsou proříznuty po celé tloušťce potěru a vyšívány polymerní elastickou kompozicí. Rozteč dilatačních spár by neměla být větší než 6 m.

3 Substrát

3.1 Netuhé podkladní vrstvy (z asfaltového betonu; kamenné materiály vybraného složení, struskové materiály, drcené a štěrkové materiály včetně ošetřených organickými pojivy; zeminy a místní materiály ošetřené anorganickými nebo organickými pojivy) lze použít s výhradou jejich povinné mechanické hutnění.

3.2 Tuhá podkladní vrstva (beton, železobeton, železobeton, železobeton vyztužený ocelovými vlákny (SFRC) a železobeton vyztužený ocelovými vlákny (SFRC)) musí být vyrobena z betonu třídy ne nižší než B22,5.

Pokud je podle výpočtů tahové napětí v podkladní vrstvě betonu třídy B22,5 nižší než vypočtené, je povoleno použít beton třídy ne nižší než B7,5 s vyrovnávací mazaninou ne nižší než B12,5. XNUMX se aplikuje před aplikací podlahové krytiny

– při nanášení všech typů nátěrů, kromě samonivelačního polymerního tmelu přímo na betonový podklad a ne nižšího než B15 – při nanášení samonivelačního polymerního tmelu přímo na betonový podklad.

3.3 U podlah, které mohou být za provozu vystaveny agresivním kapalinám, látkám živočišného původu a organickým rozpouštědlům jakékoli intenzity, případně vodě, neutrálním roztokům, olejům a emulzím střední a vysoké intenzity, musí být zajištěna pevná podkladová vrstva.

3.4 Tloušťka podkladové vrstvy se stanoví výpočtem pevnosti stávajícího zatížení a musí být nejméně, mm:

struska, štěrk a drcený kámen 80

beton v obytných a veřejných budovách 80

beton ve výrobních prostorách 100

3.5 Při použití betonové podkladní vrstvy jako krytiny nebo podkladu pro krytinu bez vyrovnávací stěrky je třeba její tloušťku zvýšit o 20 – 30 mm oproti výpočtové.

3.6 Podkladní vrstva asfaltového betonu by měla být provedena ve dvou vrstvách, každá o tloušťce 40 mm – spodní vrstva z hrubého asfaltového betonu (pojiva) a horní vrstva z litého asfaltového betonu.

3.7 Odchylky (vzdálenosti mezi kontrolním dvoumetrovým pásem a zkoušeným povrchem podkladové vrstvy) by neměly přesáhnout ve vrstvách mm:

písek, štěrk, struska, drcený kámen. 15

beton pod betonové krytiny, krytiny nad vrstvou cementopískové malty a pod

vyrovnávací vazby. 10

beton pod krytiny na vrstvu horkého bitumenového tmelu a při pokládce nalepený

beton pod obklady z dlaždic s vrstvou na bázi syntetických pryskyřic a lepicí kompozice na bázi cementu, pod obklady z linolea, parket, laminátu, rolovacích materiálů na bázi syntetických vláken, jakož i pod polymer

samonivelační nátěry.. 2

3.8 Při použití tuhé podkladní vrstvy k zamezení deformace podlahy z důvodu možného sedání stavby je nutné ji odříznout od sloupů a stěn přes těsnění z rolovaných hydroizolačních materiálů.

3.9 V tuhých podkladních vrstvách musí být zajištěny teplotně smrštitelné spoje umístěné ve vzájemně kolmých směrech. Rozměry ploch ohraničených osami dilatačních spár by měly být stanoveny v závislosti na teplotních a vlhkostních podmínkách podlah s přihlédnutím k technologii stavebních prací a přijatým návrhovým rozhodnutím.

Vzdálenost mezi dilatačními spárami by neměla přesáhnout 30násobek tloušťky desky podkladové vrstvy a hloubka dilatační spáry by měla být minimálně 40 mm a ne méně než 1/3 tloušťky podkladové vrstvy. Zvětšení vzdálenosti mezi dilatačními spárami by mělo být odůvodněno výpočtem teplotních vlivů s přihlédnutím k konstrukčním vlastnostem podkladové vrstvy.

Maximální poměr délky úseků ohraničených osami dilatačních spár k jejich šířce by neměl překročit 1,5.

Po dokončení procesu smršťování musí být dilatační spáry utěsněny tmelem na bázi portlandského cementu třídy ne nižší než M400.

3.10 V místnostech, při kterých jsou možné změny teploty vzduchu (pozitivní i negativní), musí být dilatační spáry vyšity polymerovou elastickou kompozicí. Pro ochranu dilatačních spár lze použít elastické izolační pásky.

3.11 Na otevřených plochách s propustnou podlahovou krytinou by měly být dilatační spáry použity jako trávník pro drenážní systém. Jejich spojování by mělo být provedeno polymerní elastickou kompozicí porézní struktury.

3.12 Dilatační spáry stavby je nutné v betonové podkladní vrstvě opakovat a provádět v celé její tloušťce.

3.13 V místnostech se standardizovanou vnitřní teplotou vzduchu, kdy se dno betonového základu nachází nad slepou částí budovy nebo pod ní nejvýše 0,5 m, pod betonovou základnou podél vnějších stěn oddělujících vytápěné místnosti od nevytápěných těch, na podklad se položí vrstva 0,8 šířky m anorganické vlhkovzdorné izolace o tloušťce stanovené z podmínky zajištění tepelného odporu této izolační vrstvy není menší než tepelný odpor vnější stěny.

4 Základní zemina pro podlahy

10.1 Půdní základ pod podlahami musí zajistit vnímání rozloženého zatížení přenášeného podkladovou vrstvou na základě podmínek pevnosti a maximálního snížení velikosti svislých deformací povrchu podlahy.

10.2 Jako podklad pod podlahy není dovoleno používat rašelinu, černozem a jiné rostlinné zeminy, jakož i slabé zeminy s modulem přetvoření menším než 5 MPa. Pokud jsou tyto zeminy v základu pod podlahami, je nutné je nahradit nízko stlačitelnými zeminami o tloušťce stanovené výpočtem. Sypké zeminy a přírodní zeminy s narušenou strukturou musí být předem zhutněny na stupeň, který splňuje požadavky SNiP 3.02.01.

10.3 Pokud se dno podložní vrstvy nachází v zóně nebezpečného kapilárního vzlínání vytrvalých nebo sezónních podzemních vod, mělo by být provedeno jedno z následujících opatření:

snížení horizontu podzemní vody;

zvýšení úrovně podlahy instalací půdních polštářů z hrubého písku, drceného kamene nebo štěrku;

pro betonovou podkladní vrstvu – použití hydroizolace k ochraně proti podzemní vodě v souladu s 7.7 nebo instalace kapilárních vrstev z geosyntetických materiálů.

10.4 Při umisťování budov a staveb v oblastech se vzdouvajícími se zeminami je nutné eliminovat vztlakové deformace:

snížení hladiny podzemní vody pod zámrznou hloubku základny nejméně o 0,8 m;

instalace tepelně izolačního náspu s případným použitím vrstev tepelně izolačních materiálů pro snížení hloubky promrzání vzduté zeminy;

úplné nebo částečné nahrazení svážné zeminy v mrazové zóně zeminou netěženou.

10.5 Nekamenovitý půdní základ pod betonovou podkladní vrstvou musí být předem vyztužen drtí nebo štěrkem, zapuštěným do hloubky minimálně 40 mm.

Potěr je horní část podlahové konstrukce, která slouží jako základ pro pokládku dekorativní podlahy. Moderní rekonstrukce, prováděné jak v novostavbách, tak v bytech ve starých výškových budovách, nutně zahrnují práce na potěru podlahy. Abyste se mohli pustit do zařizování podlah sami, musíte vědět, jaké materiály budou potřeba a jaká tloušťka podlahového potěru bude pro váš byt optimální. Povaha práce bude do značné míry záviset na vlastnostech místnosti a požadovaných vlastnostech budoucí podlahy.

1. Základní požadavky
2. Jaký druh potěru by to mohl být?
3. Minimální potěr
4. Maximální potěr
5. Jak vyplnit?

Základní požadavky

Vrstva potěru v celé podlahové konstrukci plní určitý seznam funkcí. Pomocí této vrstvy je zajištěna dynamická a statická pevnost podlahoviny a také se vytvoří rovný povrch, který je nezbytný pro kvalitní pokládku dlažby, laminátu nebo linolea. Potěr umožňuje rovnoměrně rozložit zatížení na ty vrstvy podlahy, které jsou pod ním, a tím prodloužit jejich životnost. Pomocí potěru nejen vyrovnají podlahu, ale také vytvoří svahy stanovené projektem opravy.

Potěr v obývacím pokoji musí být dostatečně pevný, aby vydržel fyzickou zátěž vyplývající z rozmístění nábytku a pohybu osob v něm žijících po místnosti. Vrstva potěru musí být po celé podlaze stejně hustá, žádné dutiny uvnitř, stejně jako třísky a praskliny nejsou povoleny. Pokud místnost specificky neumožňuje organizaci podlahy se sklonem určitého stupně, pak by měl být povrch po nalití ve standardních případech vodorovně rovný s maximálním sklonem 0,2%.

Tloušťka potěru má přímý vztah k délce životnosti a pevnosti podlahové konstrukce. Neexistuje žádný konkrétní údaj udávající optimální tloušťku podkladu. Tloušťka výplně závisí na místnosti, ve které se oprava provádí, na jaké zatížení je podlaha určena a také na tom, jaký typ zeminy je použit jako podklad. Na těchto ukazatelích závisí jak výběr tloušťky potěru, tak výběr značky cementu pro jeho lití, použití nebo nepřítomnost výztužných prvků v procesu práce.

Jaký druh potěru by to mohl být?

Standardně existují tři druhy potěru s ohledem na jeho tloušťku. První typ zahrnuje průvanovou podlahu malé tloušťky. Jaká tloušťka potěru se v tomto případě používá? K vyplnění podlahy se používají samonivelační směsi, které se nalévají do výšky až 2 cm.Předběžná pokládka výztužných prvků se v tomto případě neprovádí.

Druhý typ povlaku zahrnuje podlahu o výšce až 7 cm.Takový povlak zajišťuje přítomnost výztuže nebo výztužné sítě a je vyroben ze železobetonu. Třetím typem podkladu je potěr o maximální tloušťce do 15 cm, což je monolit s výztuží uvnitř. Silný potěr se používá v případech, kdy musí současně hrát roli podlahy i základu domu, spojené do jednoho systému.

Konečná tloušťka potěru závisí na materiálech použitých v procesu aranžování podlahy. Takže betonové lití s ​​přídavkem drceného kamene již nemůže mít minimální tloušťku. V tomto případě nelze kvůli frakci drceného kamene vytvořit tenkou vrstvu podkladu. Pro nalévání tenké vrstvy by bylo nejlepší použít samonivelační a jiné směsi určené k dokončení podlahy před položením podlahové krytiny. Pomocí směsi se vytvoří tenká a rovnoměrná vrstva potěru, kterou lze po zaschnutí ihned použít jako podklad pro dekorativní materiál.

Zvláštní pozornost je věnována tloušťce potěru při uspořádání podlahového vytápění. Zde je důležité, aby náplň zcela zakrývala topná tělesa. Při standardních velikostech trubek 2,5 cm může být celková tloušťka potěru pro teplovodní podlahu od 5 do 7 cm. Nedoporučuje se lití betonu do výšky více než 7 cm. Podle odborníků stačí pro normální fungování podlahy a vytápění místnosti vrstva betonu nad trubkami 4 cm. Silnější vrstva zkomplikuje úpravu přívodu tepla, protože spotřebuje většinu energie na ohřev samotného betonu.

Maximální tloušťka potěru může vést k dalšímu nepříjemnému důsledku v podobě deformace stěny. Betonová část podlahy se při zahřívání roztahuje a mechanicky působí na stěny místnosti. Čím silnější je vrstva potěru, tím silnější bude tento efekt. Pro odstranění možných následků se před nalitím betonové směsi doporučuje přilepit stěny po obvodu speciální páskou.

Minimální potěr

Podle SNiP může být minimální výška potěru v podlahové konstrukci 2 cm, ale je zde jedna vlastnost, která spočívá v tom, že v závislosti na materiálu se může minimální výška potěru lišit. Pokud je potěr vyroben na bázi kovového cementu, bude stačit vrstva 2 cm. Není-li ve výplni žádný výztužný prvek, nesmí být minimální výška vrstvy menší než 4 cm.

Tento požadavek na minimální potěr je dán tím, že podlahová krytina se musí vyznačovat určitou pevností a odolností proti opotřebení. Tenký potěr prostě nebude schopen poskytnout požadované ukazatele výkonu.

Nalévání tenkého nátěru lze provést pouze tehdy, je-li splněno několik podmínek, které zahrnují stávající podklad, povrch vyrovnaný hrubým potěrem a absenci výztuže. Tenký potěr se nedoporučuje používat v technických prostorách, stejně jako v místech, kde je mechanické zatížení podlah velmi vysoké. V bytě mezi takové pokoje patří kuchyně, koupelna a chodba – zde odborníci doporučují nalít poměrně silný potěr.

K vytvoření vyrovnávací vrstvy nutné pro další práce se používá tenký potěr. Pořadí práce na rovném povrchu je následující:

• Vrstva drceného kamene a písku se nalije, vyrovná a účinně zhutní;
• Je instalována hydroizolace, kterou může být jednoduchá polyetylenová fólie;
• Je instalována výztužná síť a jsou umístěny majáky;
• Samotný betonový roztok se nalije.

Minimální tloušťka podlahového potěru s výztužnou síťovinou nesmí být menší než 4 cm Vzhledem k přítomnosti sítě a malé výšce potěru musí být beton používaný k lití vyroben z jemné drce. Splnění tohoto požadavku vám umožní nalít roztok v tenké vrstvě a konečný potěr bude poměrně silný. Pro zvýšení pevnosti povlaku se doporučuje přidat do roztoku speciální změkčovadla.

Maximální potěr

Neexistuje žádná konkrétní maximální možná tloušťka potěru. Výška výplně bude záviset na mnoha faktorech: hodnota se určuje pro každý případ zvlášť. Z technologického hlediska nemá smysl nalévat potěr do výšky více než 15-17 cm, konstrukce s takovou výškou se vytvářejí pouze v případě potřeby, protože vyžadují spoustu času a materiálů.

Vrstvu má smysl zahušťovat, pokud podlahu upravujete v místnosti, kde jsou na podlahu položena velká břemena. Nejjednodušším příkladem takové místnosti je garáž: hmotnost vozu a jeho dopad na podlahu při pohybu jsou velké, takže výška potěru 15 cm je zcela oprávněná.

Vysoký potěr se používá i v situacích, kdy bude součástí nosné konstrukce. V tomto případě se tlustá monolitická výplň stává nejen podlahou, ale i základem. Odborníci doporučují zvýšit tloušťku potěru, pokud je základem podlahové konstrukce problematická půda.

Někdy se výška betonu zvýší, aby se skryly výrazné rozdíly v povrchu. V praxi dochází k výrazným nerovnostem původního povrchu poměrně často, ale velká tloušťka potěru není jedinou možností, jak je odstranit.

Před rozhodnutím nalít 15 cm vysoký potěr mnoho stavitelů doporučuje posoudit možnost použití drceného kamene nebo keramzitu k vyrovnání rozdílů. Náhlé změny opravte pomocí výkonné sbíječky. Pokud lze pomocí těchto metod korigovat nedokonalosti povrchu, pak automaticky zmizí potřeba nalévat beton do větší výšky.

Minimální vrstva výplně v této situaci také nebude fungovat, ale na potěr budete potřebovat mnohem menší množství materiálu. Pokud obrovské povrchové rozdíly o velikosti 15 cm vyrovnáte pouze pomocí betonové malty, pak se vaše náklady na samotný beton a na zaplacení práce stavebníků sečtou do kulaté sumy. Nejčastěji nebudou velké výdaje opodstatněné, takže stojí za to provést alespoň částečné vyrovnání pomocí hromadné vrstvy drceného kamene.

Naplnění potěru o maximální tloušťce při instalaci teplovodních podlah také není finančně opodstatněné. Velká tloušťka cementové vrstvy nad topnými tělesy způsobí pomalé zahřívání podlahy. Účinnost takového návrhu bude nakonec nízká a náklady na vytápění budou prostě obrovské.

Jak vyplnit?

Naplnění podlahového potěru lze provést dvěma způsoby: buď cementovou maltou nebo speciální suchou směsí. S první metodou získáte jako výsledek betonový potěr, s druhým – polosuchý potěr. Jakou možnost si mám vybrat?

Betonové lití je nejoblíbenější, ale pro jeho použití musíte znát několik důležitých bodů. Samotný roztok se připravuje z cementu, písku a vody. Odborníci doporučují koupit cement minimálně třídy M-300 – s frakcí částic 3-5 mm, takový materiál zajistí vysokou kvalitu konečného nátěru. Použití pískového prosévání místo písku k přípravě roztoku bude mít také pozitivní vliv na konečný výsledek: adheze prosévacích částic je výrazně lepší.

Pro zvýšení pevnosti budoucí podlahoviny a zabránění praskání a destrukci drobové mazaniny je nutné do cementové malty přidat změkčovadla. Ti, kteří plánují vyrobit potěr pro podlahy s teplou vodou, by měli tomuto bodu věnovat zvláštní pozornost. Plastifikátory jsou speciální přísady, které zvyšují pevnost a tažnost betonové vrstvy.

Použití změkčovadel k přípravě roztoku je také nutné při lití tenkých podlah. Minimální tloušťka potěru bez nich může být u betonové podlahy menší tloušťky pouze 4-5 cm, nezbytnou podmínkou je přidání změkčovadel do roztoku.

Betonový potěr vyžaduje dlouhou dobu schnutí. Roztok musí zaschnout sám o sobě, proto je přísně zakázáno. Podlaha se suší po dobu jednoho měsíce a povrch se pravidelně navlhčuje vodou, aby se zabránilo praskání.

Instalace podlahy pomocí speciálních polosuchých směsí si v poslední době získala oblibu. Tento potěr nevyžaduje přidávání velkého množství vody, rychleji schne a je odolnější. Sortiment speciálních směsí pro opravy podlah je dnes poměrně velký.

Na rozdíl od betonové malty vyschne polosuchý potěr za mnohem kratší dobu, hlavní věcí je počkat na dobu stanovenou výrobcem. Po jeho uplynutí můžete začít pokládat dekorativní krytinu a zapnout topný systém, pokud jste nainstalovali vyhřívanou podlahu. Použití suchých směsí pro lití podlah se zdá být vhodnější, když je čas na opravy omezený.

Polosuchý potěr vyžaduje nižší finanční náklady, ale výkonnostní charakteristiky konečného nátěru výrazně převyšují vlastnosti betonového potěru. Nátěry vyrobené z takových směsí mají lepší hlukovou a tepelnou izolaci a jsou odolnější proti prasklinám a odlupování. Po vytvrdnutí materiálu se získá dokonale rovný povrch připravený pro pokládku laminátových nebo parketových desek.

Viktor Kholod/ autor článku

Victor Kholod, specialista na podlahy s 20 lety zkušeností. Má střední technické vzdělání ve stavebním oboru, vlastní vlastní firmu, která provádí různé druhy prací s podlahami a podlahovými krytinami v Moskvě a regionu.