Malé slunce ve slupce

0 1359

Do Nového roku zbývá jen pár dní a naše byty už voní vánočními stromky a mandarinkami. Silvestrovský stůl si nelze představit bez mandarinek – jižního ovoce s jedinečnou jasnou vůní, které se od dětství spojuje s pocitem blížících se svátků.

Zkusme zjistit, jak se slovo „mandarinka“ dostalo do ruštiny a proč se mandarinka používá nejen k označení citrusového ovoce, které mnoho lidí miluje, ale také k označení čínského úředníka a dialektu čínského jazyka.

Začněme jménem čínského úředníka. Většina moderních slovníků cizích slov, stejně jako slovník A. D. Michelsona z roku 1865, se zmiňuje o sanskrtském slově mantrin (poradce, ministr), který zase pocházel z mantra (rada) a muž (myslet, vědět).

Slovník cizích slov, který vypracoval A. P. Čudinov, podává poněkud odlišnou interpretaci etymologie tohoto slova: „mandarinka“ pochází z portugalštiny Halyards (velit; srovnej – v ruštině je slovo „velitel“ utvořeno ze stejného kořene).

Tak či onak, s rozvojem obchodních vztahů mezi Evropou a jihovýchodní Asií začali Evropané (především Nizozemci, Španělé a Portugalci) používat slovo „mandarin“ k označení vznešeného čínského úředníka. V samotné Číně se takovým úředníkům říkalo „guan“ (guān).

Každý ví, že hlavní funkcí úředníků, bez ohledu na to, ve které zemi žijí, je pronášet projevy. Přidáním znaku „hua“ (řeč) k znaku „guan“ získáme „guanhua“ – projev úředníků, oficiální projev. V překladu do angličtiny tento termín zní jako Mandarinka čínština, tedy doslova jazyk čínského úředníka. Nyní mnoho lingvistů považuje tento název čínského literárního jazyka za zastaralý a navrhuje jej nahradit označením přijatým v Číně „putonghua“ (běžná řeč, na rozdíl od dialektů).

Co s tím mají společného citrusy? Ve skutečnosti je rodištěm mandarinek území moderní Indie, kde se pěstovaly dlouho předtím, než se dostaly do Číny. Mandarinky se v Číně objevily ve 12. století a zpočátku byly dostupné pouze císaři a o staletí později pouze nejvyšším hodnostářům. A teprve ve středověku se mandarinky přesunuly z kategorie elitního ovoce do kategorie obyčejného a staly se dostupnými pro mnoho lidí.

V Evropě byla chuť mandarin objevena v 16. století po sérii křížových výprav. Rytíři přivezli semena těchto plodů zpět do své vlasti a skleníky se objevily v mnoha bohatých domech a hradech. Mimochodem, samotné slovo „skleník“ pochází z francouzštiny. oranžérie (pomerančová zahrada). A spolu s mandarinkami se slovo „dostalo“ do Evropy. mandarinka, které se často používalo nejen ve vztahu k čínskému literárnímu jazyku, ale také jako přídavné jméno s širokým významem „čínský“.

Španělé, kteří se seznámili s mandarinou, ji pojmenovali mandarinka – „čínský pomeranč“ a pak jednoduše mandarinkaPak se začalo mluvit i ve Francii mandarinka nebo jednoduše mandarinkaAle v angličtině se mandarínština nazývá mandarinka, pojmenovaná po městě Tanger v Maroku – možná odtud se první mandarinky dostaly do Anglie.

V dnešní době najdete nepřeberné množství hybridů mandarinky s dalšími citrusovými plody. Jen si poslechněte tyto názvy: tangelo, natsumikan, tangora, citrandarin, ichandarin, calamondin, klementinka. Jako by to byla jména krásek z orientálních pohádek!

Mimochodem, pamatujete si vévodu Mandarina z pohádky „Dobrodružství Cipollina“? Stejně jako baron Orange byl příbuzný s hraběnkou Cherry a neustále požadoval dary. Možná není náhoda, že Gianni Rodari dal Mandarinovi právě tuto charakteristiku? Koneckonců, tam, kde řešení nějaké záležitosti závisí na úředníkovi, se zpravidla neobejdete bez drahého daru.