Lov vlků probíhá: masterok — LJ

Lov zvířat není z hlediska přístupu snadná záležitost. Pro někoho je to hrozný čin a výsměch přírodě, pro někoho řemeslo a pro jiného zajímavá zábava a koníček, nebo dokonce práce. Je to asi totéž, jako když si nejdřív pohladíte králíka nebo si hrajete s kuřetem a pak je s radostí zhltnete na talíři u stolu.

Stává se však, že predátoři jsou v některých regionech pro obyvatelstvo a domácí zvířata prostě nebezpeční.

Takhle se tento problém řeší například v Kazachstánu.

Říká Sayat Karybaev, 43 let, energetický inženýr a podnikatel

S lovem vlků jsem začal v létě 2003. Můj bratr koupil dobytčí farmu v okrese Buchar-Žyrau v Karagandské oblasti, ale nebral v úvahu, že vlci v těchto končinách žijí a drze útočí na stáda. A měl berany, koně a menší zvířata. A my jsme šli „na lov“ – jen my dva, v obyčejné „Nivě“, beze zbraní nebo speciálních znalostí. Ani jsme nenašli stopu zvířete, možná naštěstí – být lovcem se ukázalo jako nelehké.

Registrace zbraní, lovecké poplatky, nákup sněžných skútrů, vytvoření celého družstva – to vše přišlo později. Teď lovíme každý rok. Kolik vlků jsme za tu dobu ulovili? Nepočítali jsme. Já osobně jsem jich ulovil asi stovku. A co je to sto! Velitel naší skupiny – slavný lovec Novikov – ulovil asi 500 vlků. Je mu 79 let, bývalý sportovec, lovil už za Kunajeva. I když by mu nikdo nedal sedmdesát devět – na honění vlků musíte být v kondici!

Letos jsem si vzal dovolenou od 21. prosince do 18. ledna, lovili jsme téměř měsíc. V našem týmu je sedm lidí, každý má svou roli a povinnosti: jeden je zodpovědný za vybavení, druhý za jídlo, třetí za bojového ducha. Tady jsme všichni lovci a ve světě – někteří jsou obchodníci, někteří státní úředníci, někteří sportovci.

Takto sestavený tým máme poslední tři nebo čtyři roky, předtím jsme lovili kachny a husy v různých společnostech. Teď je naší neměnnou tradicí zimní lov. V létě se vlci dobytka nedotýkají, jsou zaneprázdněni svými vlčaty a v zimě začnou řádit, trýzní je hlad a útočí – teď jsou od přírody lovci. V této sezóně jsme chytili 44 vlků, minulou zimu jich bylo 47. Pak přišli i televizní lidé – natáčeli, sténali a odcházeli.

Vlky lovíme jednou ročně, ale připravujeme se celý rok předtím. Vybavení, doprava, nezbytnosti, brzdy atd. – všechno je potřeba naplánovat a to není maličkost. Nikdy jsem si nemyslel, jak zruční mohou být vlci ve strategii. Nelze je podceňovat. Mají mnoho taktik, tady je například jedna. Vlci milují maso saig a argali, takže je loví zuřivě. 25–30 vlků se shromáždí ve smečce a schová se, čekají. Když nic netušící saigy, v počtu přesahujícím vlky, asi 30–40 jedinců, padnou do organizované pasti – vůdce dá signál, na který vlci seskočí ze svých míst, vrhnou se a začnou trhat své oběti. Jen trhají, aniž by dojedli, jednu po druhé. Pak ještě trochu ochutnají, ale hlavní kořist je připravena na zimu – schovávají se v roklích. Takovým místům říkáme „ledničky“ a právě skrze ně vlky sledujeme.

Naše vybavení je moderní – kromě sněžných skútrů, GPS, rádií jsme udělali i něco speciálního: postavili jsme improvizované přívěsné kino na bázi KAMAZu. Abychom se za dlouhých zimních večerů nenudili, díváme se na filmy. Máme také přívěs – dílnu na opravy sněžných skútrů a další techniky, a také lázeňský dům.

Moje rodina se nejdřív bála, modlili se pokaždé, když jsem odcházel, ale teď si na to zvykli. Každý má svého koníčka, že? A je to dobré pro zdraví. Už jste někdy skákali z padáku? Nebo sjížděli horu plnou rychlostí na lyžích? Ten adrenalin je šílený! No, lov je něco podobného, jen pocity jsou ostřejší a trvají déle.

Jednou mě málem kousla smečka vlka. Nechlubím se – tím si projdou téměř všichni lovci. Stalo se to takto: honili jsme smečku, každý si vzal jednoho vlka a hnal se za ním. Pronásledoval jsem svůj cíl deset, patnáct, dvacet kilometrů, ale vlk je mazaný – plete stopu, řítí se po klikatých cestách. Konečně jsem ho jasně zahlédl. Začal jsem ho natáčet na telefon a najednou – zmizel z dohledu. Uběhla chvilka! – byl blízko sněžného skútru, hned za mnou. Zkusil jsem se otočit – zvíře na mě skočilo, sotva jsem stihl šlápnout na plyn. Vlk proklouzl, ale prokousl se kapotou. Střel. To je vše, malá chyba mě mohla stát život. Ale stejně to sněžný skútr poškodilo. Vlčí kousnutí – 5-6 kilogramů.

Ne každý může jít za vlkem. Před 7-8 lety se stal takový případ: přišel ke mně kamarád z Almaty a přivedl s sebou kamaráda. Říkal, že sní o tom, že vidí vlka. „Posaďte ho dozadu,“ říká, „věří v nějakou legendu, že když se podíváte do vlčí zornice, jeho energie na vás přejde.“ No, legendu jsem neposlouchal, prostě jsem ho vzal s sebou. A on byl celý nadšený – nová zbraň, nové vybavení – a já si myslel, že je to zřejmě dobrý lovec, alespoň vycvičený. Tak jsme vyrazili do stepi. Zahlédli jsme vlka. Vrhli jsme se. Zbývalo 100-150 metrů, museli jsme střílet, ale můj parťák z nějakého důvodu zaváhal. Kopl jsem ho do boku a naštvaně jsem mu zašeptal, proč nestřílíš, ale on zbledl, zbělel a neřekl ani slovo. 10 metrů. Čekám, nestřílí. Vytrhnu mu zbraň, střelím vlka do nohy – jen abych ho zranil, vrátím mu zbraň, jako, tady, dorazím s ním. A on odpoví, promiňte, nemůžu, a jeho tvář ještě více zbledne. Proč by měl vlk trpět? Dorazil jsem ho a otočil se zpátky na parkoviště. Obyvatel Almaty celou cestu mlčel a když jsme se začali přibližovat, najednou začal mluvit: „Prosím, nikomu neříkejte, jak se to stalo.“ Začal zmateně vysvětlovat, že v nejdůležitější chvíli veškerá jeho energie najednou zmizela, jako by ji někdo vysál. Potom jsem ho už nikdy neviděl.

Kromě vlka je na lovu druhý mocný, nemilosrdný nepřítel – samotná step. Pokud s ní zůstanete byť jen půl hodiny sami – považujte to za konec, jste ztraceni. To se mi jednou stalo, porouchal se mi sněžný skútr. Ale máme rutinu: pokud se jeden ztratí, lov opustíme a hledáme kamaráda. Naštěstí mě našli – rychleji než vlci. Ve stepi čas pracuje rychle a je vždy proti vám, protože sníh rychle zakryje stopy. Jeden z našich lovců ušel 40 kilometrů, je dobře, že správně poznal cestu k táboru. Pomohly zkušenosti.

Existuje kazašské přísloví: „Kaskyrdyn auzy zhese de kan zhemese de kan“, což znamená, že vlk má z tlamy vždycky krev, ať už sní kolikkoli. Přitom jedna vlčice má v průměru sedm mláďat a ta rychle rostou. Nemají prázdné „byty“, ať už jich zabijeme kolikkoli, na jejich místo přicházejí nová vlčí mláďata, taková je příroda. Proč nás tedy potřebujeme? Protože se vlci začnou bát, nepřibližují se k našemu aulu a dokážou přežít i bez nás.

V poslední době mi mnoho lidí, zejména obyvatel měst, říká, že lov je nelidský. Barbarská zábava. Víte, co jim řeknu? V té vesnici se zeptejte kteréhokoli rolníka – všichni trpěli! Jednomu vesničanovi vlci najednou zabili patnáct koní. Nevidím jiné východisko – když ne my, tak co? A také – jste sami vegetariáni? To je konec těchto rozhovorů.

Kazaši žili bok po boku a bojovali s vlky od nepaměti. V kazaštině existuje dokonce i vendeta. Dříve to tak bývalo, ale už ne, už jsem o tom dlouho neslyšel. Když se jeden soused pohádal s druhým, uchýlil se k takové lstivé, ale zákeřné metodě: vzal vlčí mláďata z nory, kde je vlčice nechala při lovu, a vyhodil je na pozemky svého nepřítele. Mláďata samozřejmě nepřežila. Ale vlčice půjde pro svá štěňata až na kraj světa. Ucítila pach a našla viníka. A jeho stádo roztrhala na kusy až do posledního jehňátka.

Vyrůstal jsem na vesnici, jeden z mých dědečků byl pastýř a druhý čeleď. Od dětství jsem slyšel, viděl a vstřebával, jak vesničané naříkali po každém nájezdu predátorů. Ztráty se počítaly v desítkách, stovkách ovcí a koní. Opravdová katastrofa. Takže dokud mi to zdraví a síly dovolí, budu lovit. Je to užitečné pro lidi a baví mě to, nemá smysl to skrývat. Lov pro mě asi ani není koníček, ale poslání. Tady je můj syn – miluje vystupovat na jevišti, zpívat, dělat jiné věci. A já ho nenutím, aby chodil se mnou. Proč, když ho to nezajímá. Každý má svůj osud. A vlk taky.

Nahrála Aisana Beisenbaeva. zdroj

a někdy se to děje i takto:

A tady je ještě jedna zajímavá věc, kterou vám o vlcích připomenu: Japonský Serow: Vlk v rouše beránčím Jak si to myslíš? Vlk versus orel skalní. Kdo vyhraje? A proti dvěma?Také existuje Vlk obecný (Cuon alpinus). No, to je jednoduché. Zajímavá fakta o vlcích