Kde sedí Vorobjov?

Andrey Yuryevich Vorobyov (narozený 14. dubna 1970) je ruský státník a politická osobnost, od roku 2012 guvernér Moskevské oblasti. Bývalý podnikatel, dříve jeden z vůdců strany Jednotné Rusko, ve které působil od samého založení. Důležitou roli v jeho kariéře sehrál ministr obrany, bývalý šéf ministerstva pro mimořádné situace Sergej Šojgu, se kterým se Vorobyovova rodina zná již od sovětských dob.

Životopis

Brzy roky

Andrey Vorobyov se narodil v Krasnojarsku 14. dubna 1970. Jeho otec, Jurij Leonidovič Vorobjov (narozen v roce 1948), se z inženýra stal prvním zástupcem vedoucího ministerstva pro mimořádné situace Sergejem Shoigu – v oddělení pracoval 16 let.

Vorobjov starší je také označován za jednoho z tvůrců jednotného systému prevence mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. Od roku 2007 pracuje Jurij Leonidovič v Radě federace jako zástupce z regionu Vologda.

Andreiho matka Ludmila Ivanovna byla a nadále se zabývá podnikáním. Andrey má také bratra – později se v rodině objevil další syn Maxim.

Během školních let měl Andrei Vorobyov rád lední hokej. Opakovaně nastupoval za krajský tým, plnil standard kandidáta na mistra sportu a kvůli neustálým zápasům často zameškal vyučování – v pátek a sobotu téměř nechodil do školy.

Podle Vorobjovových vzpomínek to byl průměrný student, ale ne špatný. Ruský jazyk a literaturu označil za své oblíbené předměty a sám sebe spíše za humanistu.

Po absolvování školy nastoupil budoucí politik na místní polytechnický institut, kde jeho akademický výkon „nezářil“ a po prvním roce „vstoupil do armády“.

„Můj otec v té době pracoval jako první tajemník městského stranického výboru Sosnovoborsku, teoreticky mohl zavolat vojenskému komisaři, ale téma ani nevzniklo. Táta byl skutečný, zásadový komunista, netroufl by si dělat starosti s preferencemi svého syna. Jakmile zavoláte, znamená to dopředu ─ a s písní. Byl jsem posazen do vlaku se stejnými rekruty, poslán do hlavního města naší vlasti a odtud do moskevské oblasti, do Balashikha. Ukázalo se, že jsem se do těchto končin poprvé dostal v červenci 1988,“ řekl Vorobiev.

Vorobyov sloužil v divizi pojmenované po. F.E. Dzeržinskij – elitní jednotka sovětských ozbrojených sil. K tomu přispěly dobré výkony a sportovní úspěchy.

V rámci divize se Vorobjov podílel na operacích v Baku, Ferganě a Kokandu, kde docházelo k mezietnickým konfliktům, a také na odstraňování následků smrtícího zemětřesení v Arménii.

Vorobjov nechtěl zůstat v armádě a nešel ani do výcvikové jednotky, kde jsou vojáci cvičeni na četařské pozice a cvičí se ve vojenských odbornostech. Podle něj „nechtěl nikomu velet“ a byl docela spokojený s pozicí vojína.

Po armádě

Po službě, v roce 1990, se Vorobiev vrátil do ústavu. V této době se jeho rodiče a mladší bratr přestěhovali do Moskvy a Andrei zůstal na Sibiři kvůli studiu. Podle něj se po návratu do Krasnojarsku „ocitnul v jiné zemi“ – na pozadí perestrojky se vše dramaticky změnilo. Například jeho spoluhráči z hokejového týmu vyměnili sport za vydírání.

Vorobjov neměl dost peněz na život. Pracoval na částečný úvazek jako soukromý řidič v autech svého otce a dědečka a jednoho dne narazil na podvodníky – podvodníky, kteří nabízeli hrát karty o peníze. Výsledkem bylo, že Andrei promarnil 700 rublů – v té době kolosální peníze (průměrný plat v zemi téměř tři měsíce). Abych splatil dluh, musel jsem si půjčit od přátel. Od té doby Vorobjov nehrál karty.

Brzy se Vorobyov rozhodl opustit Krasnojarsk a přestoupil na jinou univerzitu – Severní Osetskou státní univerzitu pojmenovanou po. K. L. Khetagurova ve Vladikavkazu.

„Chtěl jsem se přestěhovat do Moskvy, žít se svými rodiči, ale univerzity hlavního města nepřijaly mé dokumenty, vážily si sebe víc než některé sibiřské. Můj otec měl přátele v Osetii a navrhl mi, abych šel poslední rok na Khetagurovovu univerzitu. Přece jen je to z Kavkazu do hlavního města blíž než z Krasnojarsku,“ vysvětlil Vorobjov.

V roce 1995 absolvoval univerzitu v oboru obchod. Tím Vorobyovovo vzdělání neskončilo. O tři roky později získal diplom v oboru „mezinárodní ekonom se znalostí cizího jazyka“ na Všeruské akademii zahraničního obchodu.

Podnikání

Během studií se Vorobiev rozhodl podnikat. Zpočátku jako mnoho dalších přeprodával různé zboží. Později se k tomu přidaly další aktivity.

„Kriminální téma mě vůbec nezaujalo, vyhýbal jsem se mu, ale podnikání mě přitahovalo. Zdá se, že v naší rodině byl komerční trend předán na genetické úrovni. Moje babička z otcovy strany byla váženou pracovnicí sovětského obchodu a provozovala velký obchod. Abychom rozuměli: protože nebyla členkou KSSS, obdržela Leninův řád, nejvyšší státní vyznamenání, které bylo lidem její profese udělováno velmi zřídka,“ řekl.

Podle Vorobjova se v 1990. letech zabýval výrobou džusů s izraelskými partnery a přepravou čerstvých mražených ryb z Norska. To mu ale nestačilo – chtěl se dále rozvíjet. Poté se spolu se svým bratrem Maximem rozhodl zahájit vlastní výrobu.

V roce 1997 začali manželé Vorobjovovi stavět továrnu na zpracování ryb na místě opuštěného skladu zeleniny v Noginsku u Moskvy. Společnost začala vyrábět produkty o dva roky později, v roce 1999 nebylo možné kvůli krizi rozběhnout procesy rychleji. Společnost založená bratry se jmenovala „Bogorodskryba“. Stala se součástí skupiny společností Russian Sea, které dříve založili Vorobyovci (později Russian Aquaculture).

Vstup do politiky

S příchodem třetího tisíciletí začala nová kapitola v životě Andreje Vorobjova. Sergej Shoigu, v té době místopředseda ruské vlády, pozval mladého muže do práce – aby se stal jeho asistentem. Později Vorobyov dokonce nazval Shoigu svým „kmotrem“ v politice.

“Jednou v šatně po jiném fotbalovém zápase navrhl: “Chceš to zkusit?” Řekl to zdánlivě nenuceně, ale já věděl: Šojgu takové fráze nehází, jeho slova jsou promyšlená a vyvážená. Usoudil jsem, že bych mohl firmu přenechat bratrovi, takže nebyl důvod k odmítnutí. Pak jsem si nedokázal představit, že vše bude tak vážné a na dlouhou dobu,“ řekl Vorobiev.

Vorobjov měl v nové funkci dost úkolů. Byl zodpovědný za Shoiguovy mezinárodní kontakty, dohlížel na práci Výboru pro severní problémy a Státní rezervy. Vorobiev ale pracoval ve vládě jen šest měsíců – Šojgu opustil svůj post a soustředil se na práci na ministerstvu pro mimořádné situace. Podle Vorobjova se pak „našel mezi skálou a tvrdým místem“. Už teď bylo „divné“ vrátit se k podnikání a budoucnost v politice byla nejasná. Problém vyřešil další návrh – Vorobjov byl povolán na post prezidenta Meziregionálního veřejného fondu na podporu politických, ekonomických, kulturních a sociálních reforem hnutí Jednota (později se stane součástí nově vzniklého Jednotného Ruska, kde Vorobjov bude v čele podobné struktury). Už v roce 2002 se mu ale našla jiná práce.

Andrey Vorobyov – senátor a poslanec

V roce 2002 se Andrei Vorobyov stal členem Rady federace z výkonné pobočky Adygea. V horní komoře ruského parlamentu vstoupil do výboru pro rozpočet a daně a stal se také místopředsedou komise pro zajištění činnosti Rady federace.

Ve stejné době zahájil Vorobjov svou disertační práci, jejímž tématem bylo „Tvorba a rozvoj investičního potenciálu depresivního regionu jihu Ruska“ (Adygea takovým regionem byla). V roce 2004 Vorobiev obhájil svou práci na RANEPA a stal se kandidátem ekonomických věd. Vorobiev v Radě federace nezůstal dlouho – již v roce 2003 byl zvolen do Státní dumy. Zúčastnil se voleb na federální listině strany Jednotné Rusko – číslo tři v krajské skupině Krasnodar, která zahrnovala Kubaň a Adygea.

Později byl Vorobyov znovu zvolen do Státní dumy dvakrát – v letech 2007 a 2011. Ve volbách ještě kandidoval ze Jednotného Ruska, ale jako kandidát z rodného Krasnojarského území. Téměř 10 let v dolní komoře parlamentu pracoval v nejrůznějších výborech a v roce 2011 se stal šéfem frakce Jednotné Rusko a místopředsedou Státní dumy.

Po celá ta léta Vorobyov nadále působil v samotné straně, zejména v letech 2005–2012 vedl její ústřední výkonný výbor (v roce 2012 se rozhodl zaměřit na práci ve Státní dumě).

V této pozici koordinoval veškerou administrativní práci strany: organizování akcí, financování, volební kampaně. Vorobjev mimo jiné řídil prezidentskou kampaň Vladimira Putina.

„Vždy se vyznačoval svou důsledností a schopností dotáhnout věci do konce. Pečlivě rozumí každému detailu. Někdy i k vlastní škodě. Řešení problému můžete někomu svěřit, ale přijde sám, kdykoliv během dne. Jednou jsem se velmi pozdě v noci přijel připravit na předvolební sjezd strany. Vorobjov je uprostřed sálu, koordinuje práci a ponoří se do každého detailu. Jak by měl být mikrofon umístěn, kdo kde sedí. Zná vlastnosti lídra a vysvětlí týmu, jak vytvořit atmosféru, aby se vedoucí cítil příjemně. Psychologicky i technologicky pohodlný,“ řekl o něm politolog Alexej Česnakov.

A Vorobiev nezapomněl na svá studia. V roce 2006 absolvoval Institut komunikačního managementu na Vysoké škole ekonomické, kde získal titul MBA v oboru politická a obchodní komunikace.

Andrey Vorobyov – guvernér Moskevské oblasti

V listopadu 2012 opustil Vorobiev Státní dumu a stal se úřadujícím šéfem moskevské oblasti. Kraj dříve krátce vedl jeho „kmotr“ Sergej Šojgu, který odešel na post šéfa ministerstva obrany. „Jmenování proběhlo ve spěchu a Shoigu samozřejmě dostal příležitost nominovat zástupce svého týmu. Vorobjov je samozřejmě slabší než samotný Šojgu, ale silnější než Boris Gryzlov, o jehož kandidatuře se také uvažovalo,“ řekl tehdy politolog Michail Vinogradov.

Unáhlené jmenování nakonec dopadlo úspěšně – Andrej Vorobjov bude i v roce 2023 zastávat funkci guvernéra Moskevské oblasti. Volby šéfa kraje vyhrál třikrát – v letech 2013, 2018 a 2023. Zde je to, co sám Vorobyov řekl o svých prvních měsících ve funkci guvernéra:

„Jako hejtman pracuji od podzimu 2012 a celý příští rok jsem region detailně poznával. Ve skutečnosti z vrtulníku nevylezl, létal okres po okrese, přilétal do obydlené oblasti, chodil do klubu, kina či jiného velkého sálu, kde komunikoval s místními obyvateli. Někdy tam vřely takové vášně, strhla se taková bouře nespokojenosti.“

Region byl pro Vorobjova skutečně těžký. Zvláště palčivá byla témata podvedených akcionářů, skládek, zastaralých zdravotnických zařízení, chybějící sociální infrastruktury, nedostatku pracovních míst a dopravní dostupnosti. Vyřešit je musel nový hejtman.