Jak zapomenout na ženatého muže, který mě nepotřebuje? Jsem vdaná a mám děti. Chci přestat trpět.

Dobrý den, jmenuji se Natálie, je mi 35 let. Jsem vdaná a mám děti. Shodou okolností jsem si v práci všimla pozornosti kolegy, ženatého muže, který nebyl vtíravý. Nakonec jsem se o něj ale začala zajímat. Moc se mi líbil. Sblížili jsme se, dva měsíce jsme se scházeli dvakrát týdně. Nejdřív byl vždycky první, kdo mi nabídl schůzku, a pak jsem si všimla, že se o schůzku vlastně ani nechce, a nabídla jsem mu to sama. Ale v poslední době se schůzkám vyhýbá, neustále je ruší s odůvodněním zaneprázdněnosti v práci. Samozřejmě přímo neříká, že se schůzky nechce. Ale rozumově chápu, že to tak je, a je to zřejmé z jeho jednání, nevolá, nepíše, nepřichází. Nemůžu se smířit s tím, že mě nepotřebuje. Jsem úplně vyčerpaná, neustále brečím, je mi špatně. Doma si to vybíjím na svých blízkých. Vzala jsem si dvoutýdenní dovolenou v naději, že se rozptýlím, myslela jsem, že zapomenu, ale nic nepomáhá. Jak se můžu přesvědčit, abych na něj zapomněla a celou situaci přijala? Jak mohu přestat trpět?

Máte otázky?

Zeptejte se psychologa hned!

Natalie, ahoj! Situace je složitá – stejně je těžké si tím projít a navíc musíš skrývat své pocity.
Prosím, řekněte mi, jak přesně vás to ovlivnilo?
Co pro tebe znamená, že tě potřebuje?

22. září 2019
Natfcbjgscbku

Zraňuje mě svou lhostejností. Neříká nic přímo, ale schůzkám se vyhýbá. A já lhostejnost cítím. A být potřebná, chápu, že kromě půlhodinových schůzek s ním nemůžeme mít nic jiného a nic neočekávám. A ať to zní jakkoli hrozně, chci s ním být, i kdyby to byla půlhodinová schůzka jednou týdně, ale chci být potřebná. A on už zřejmě ani to nechce. A od začátku bylo jasné, že je to jeden z těch mužů, kteří si vyzkoušeli ženu a hledají jinou. Asi nejsem jediná na té straně. Ale souhlasila jsem s tím a to mi stačí. Přijala jsem to, i když ne na dlouho, ale bude to moje. A teď, když chápu, že mě už nepotřebuje, strašně trpím a snažím se zapomenout.

Zdá se mi, že já jako žena jsem ztratila svou důstojnost, mám milujícího manžela a doslova běhám a sním o jiném, který mě nepotřebuje. Utrpělo tím i mé sebevědomí.

Píšeš, že jsi zpočátku pochopila, jak je stavěný a na co si v jeho životě můžeš nárokovat – na tu půlhodinu pozornosti. A že nejsi jediná, koho má. Zníš racionálně. Nechci se s tím hádat, je to střízlivý pohled na tvůj problém. Ale když to čtu, zdá se mi, že to není všechno. Jako by zněla jedna tvoje polovina, která se snaží touto racionalitou přehlušit city. A ta druhá, ta cítící, touží a trpí. A nedávají tomu hlas. A pro to zase existuje racionální vysvětlení – je tu manžel, rodina. A existuje i druhé vysvětlení – možná máš obecně sklon se potlačovat. Ale o tom druhém nevím, protože tě v reálném životě jako člověka nevidím. Co říkáš?

23. září 2019
Natfcbjgscbku

Ahoj. To je ten problém, mám tendenci potlačovat své city, ale momentálně to nedokážu. Jestli je to tím, že mě odstrkuje a já ho přitahuji, nevím. A zdá se, že je čas se s tím smířit a zapomenout, starat se o manžela a děti, ale nedokážu vypnout mozek a trpím. Snažím se to nechat být a zapomenout, ale nefunguje to. A zase není s kým si promluvit, nikdo se na koho vyplakat a nemůžu plakat ani jen tak doma.

23. září 2019
Dobrý den!

ale nemůžu vypnout mozek a trpím

Srdce? Nebo také mozek říká – „hledej, piš, dělej něco.“

Řekněte nám prosím, jak jste se k tomuto vztahu dostala. Píšete, že máte milujícího manžela a zdá se, že je všechno v pořádku. A tady je muž, který se (zpočátku) jemně dvoří. Čeho se ve vás dotkl? Co důležitého přinesl do svého života svým vzhledem? Jak jste se začala cítit?
Teď, když necháte stranou moralizování a zjistíte, jakou potřebu jste za tím vším měli.
A něco málo o mém vztahu s manželem.

Můžu nabídnout sezení přes Skype/WhatsApp, kde si věci probereme, ale máte to doma. Psycholog v ordinaci je ve vašem případě dobrý, tam můžete být na neutrálním území a na chvíli se zbavit potřeby „udržovat si tvář“.

23. září 2019
Natfcbjgscbku

Je to jednoduché. S manželem jsme spolu 17 let. Vášeň vyprchala, miluji svého manžela, ale jako člena rodiny asi. A pak je tu jeden milý muž, který mi neustále dělá komplimenty a je pro mě sexuálně přitažlivý. Zpočátku jsem se s ním cítila krásná a potřebná, ale teď je to naopak. Taky mi do života vnesl trochu barev. A můj vztah s manželem je normální, obyčejný. Ale co se týče jeho postoje ke mně, je to dost suchopárný člověk.

Jde jen o to to pojmenovat, ale ne jen prožívat to, co prožíváte právě teď.

Muž z práce mimovolně odhalil důležité potřeby – ukázal hloubku touhy být krásná a potřebná. Možná naznačil, že se ve vašem životě ztratilo něco důležitého. Co je pro vás osobně opakem barevného života? Bude to život se ztrátou nějakého globálního a skutečného smyslu? Nebo život podle harmonogramu a sebedonucení? Život zbavený duchovního tepla? Jak byste to přesně popsal/a?

Je to proto, že tě odmítl? Nebo proto, že ses vrátila ke svému životu?

Ale co se týče jeho postoje ke mně, je to dost suchopárný člověk.

Bylo to tak vždycky?
24. září 2019
Natfcbjgscbku

Ano, to je jeho povaha. I když je v poslední době přítulnější, pravděpodobně cítí ode mě odstup.

Chápu, že z tohohle vztahu by nic nevyrostlo. A asi je lepší, když to skončí teď než později. Dává mi jasně najevo, že mě nepotřebuje, jak jsem psala dříve, nevolá ani nepíše. A já se k němu natahuji, abych mu napsala, nabídla mu schůzku. Chápu, že bych to dělat neměla a on si zase najde důvod, proč se nesetkat, ale stejně to udělám. Možná bych ho měla požádat, aby mi přímo řekl, že nechce komunikovat, a pak se uklidním. Taky asi kvůli své výchově, nebo aby mě neurazil, v práci se pořád dívá, mrká, tedy mě nepustí a nepřibližuje mě.

Myslíš, že to má něco společného s tvým chováním, s tvou „nedostatečnou“ svůdností?
Existují lidé s tímto typem připoutanosti – je pro ně důležité vyhrát, a pak se uklidní.

Chápu, že z tohohle vztahu by nic nebylo.

Už jsi o tom někdy snil/a? Co by sis přál/a?

Možná bych ho měla požádat, aby mi přímo řekl, že se mnou nechce komunikovat, a pak se uklidním.

Je nebezpečné ničit vztahy v práci tímto způsobem. Nikdy nevíte, co uražená žena dokáže. A nikdo se nechce cítit jako padouch. Myslím, že to není ani tak výchova jako spíše zkušenosti, pragmatismus a péče o sebe.

Jak se v této situaci o sebe postaráte?

Natalie, jak se ti líbí, že se tvůj manžel stal láskyplnějším? Pokud jde konkrétně o tvé zkušenosti a postoj k tomu.

24. září 2019
Natfcbjgscbku

Natalie, jak se ti líbí, že se tvůj manžel stal láskyplnějším? Pokud jde konkrétně o tvé zkušenosti a postoj k tomu.

Abych byla upřímná, někdy se před ním stydím. Zdá se, že je to muž, který mě miluje, žij a buď šťastná, ale ne, táhne mě to k dobrodružstvím. Snažím se soustředit na svého manžela, chodíme na procházky, ale mé myšlenky jsou někde jinde.

Panebože, proč mi to nevyšlo? Dokázal jsem to a pak jsem se uklidnil!

To svědčí o vašem duševním zdraví.)

Ale stejně jako mnoho žen si na sebe stěžuji, což znamená, že jsem si ho vlastně neužila.

Často se stává, že to vrací iluzi kontroly nad situací – „znamená to, že se dalo něco udělat, kdybych jen věděl co.“

Abych byl úplně upřímný, nevadilo by mi v tomto nezávazném vztahu pokračovat a občas se setkávat.

Nepřeceňujete v tomto ohledu své schopnosti? Dobrý sex, vášeň a něco důležitého, co z ní získáte, dávají připoutanost. Stejně jako jakékoli příjemné zážitky, které člověk pravidelně prožívá. A za připoutaností se obvykle skrývá touha po sblížení a rozvíjení vztahů (ženy to dělají, muži také, ale existují výjimky).

Vypadá to, že je to muž, který mě miluje, žij a buď šťastný, ale ne, mě to táhne k dobrodružství.

Jaký je obecně jako muž? Cítíte se s ním jako žena? (a ne jako matka nebo „partnerka na dlouhou dobu)?)

24. září 2019
Natfcbjgscbku

Nepřeceňujete v tomto ohledu své schopnosti? Dobrý sex, vášeň a něco důležitého, co z ní získáte, dávají připoutanost. Stejně jako jakékoli příjemné zážitky, které člověk pravidelně prožívá. A za připoutaností se obvykle skrývá touha po sblížení a rozvíjení vztahů (ženy to dělají, muži také, ale existují výjimky).

Naprosto s tebou souhlasím, že dobrý vztah se může vleknout. Ale můj vztah s ním byl nejasný. První měsíc, když mi jako první zavolal a přistoupil, jsem byla šťastná, věděla jsem, že je se mnou, i když ne celý, ale byl tam. Pak začalo trápení, jeden den to bylo normální, pozdravil, usmál se, povídal si, ale já jsem začala nabízet častější setkání, pak jeden den naprosté ignorace a cítila jsem lhostejnost, pak zase normální. Myslela jsem, že se zblázním.

A co by se z nich mělo vyjasnit? Co je třeba se naučit, aby se tento příběh vyčerpal a vyřešil tím či oním směrem?

Taky jsem se ptala na manžela, všiml sis?

24. září 2019
Natfcbjgscbku

A co by se z nich mělo vyjasnit? Co je třeba se naučit, aby se tento příběh vyčerpal a vyřešil tím či oním směrem?

Ano, pro mě je všechno jasné. Potřebuji argumenty, které by pomohly toho člověka nechat jít. Výčet všech jeho nedostatků, stejně jako jeho postoje ke mně, nepomáhá.

Argumenty zvenčí nepomohou. Zaprvé proto, že všechny logické argumenty v tomto případě zní banálně. Normální reakcí na ně je podráždění. Aby fungovaly, musíte je uvnitř prožívat jako hodnotu a pravdu.

A uvnitř tebe jsou tvé vlastní argumenty, a ty jsou jiné. Známky pozornosti, naděje, iluze kontroly.

Vidím dva způsoby: 1) ověřit si je v reálné situaci rozhovorem 2) vypěstovat v sobě nebo ve svém současném životě něco, co bude silnější a důležitější než toto spojení. No, alespoň to bude srovnatelné.