Co znamená písmeno K v názvu značky Ask Wire?

Dáváme do pozornosti rozhovor s pouličním umělcem a spoluzakladatelem značky Code Red – Dmitrym Askem!

Ahoj, Dmitry, jak se cítíš? Jste připraveni na pohovor?

Ahoj! Nálada je veselá. Ano, žádný problém.

Jak dlouho se věnuješ graffiti? Co vás přimělo proniknout do této kultury?

O graffiti jsem se začal zajímat v roce 2000. V roce 1999 jsem byl na letním táboře, kde jsem si neustále něco kreslil do sešitu a kluci pořád říkali: „No super, graffiti!“ Na to jsem odpověděl, že graffiti by mělo být na zdech, ale to jsou jen kresby. Nic bližšího jsem však o něm tehdy nevěděl. To léto, po návratu domů, jsem začal hledat informace o graffiti na internetu, prohlížet si fotografie tvorby ruských i zahraničních spisovatelů a chápat, co je co. Myslím, že jsem měl štěstí, protože tehdy byl přístup k internetu vzácný.

Než se mi v roce 2001 podařilo poprvé kreslit na zeď, dělal jsem jen skici. A obecně jsem vždycky udělal mnohem víc skic, než jsem dokázal realizovat. Měl jsem zájem hledat nové formy a být co nejoriginálnější. V té době bylo v Moskvě o graffiti velmi málo informací. Na rozdíl od Evropy, kde po Subway Art and Style Wars všichni začali napodobovat newyorské graffiti, v Rusku se zpočátku spíše zaměřovali na místní průkopníky té doby, jako Basket, Zmogk, Shaman, Aero, Dary a další. Každý z nich měl svůj vlastní rukopis, ne podobný americkému. Když jsem poprvé viděl knihu Subway Art, zpočátku jsem opravdu nechápal, co lidé oceňují na těchto kresbách vytvořených před 20 lety. O tom, že newyorští průkopníci graffiti vzbuzovali respekt, nebylo pochyb, ale já jsem nechtěl být jako oni.

V roce 2002 jsem se seznámil s Bes a Tobem, kteří bydleli na mé lince a v té době již velmi aktivně kreslili ve vlacích a v metru v rámci FU týmu. Viděl jsem spoustu jejich značek a myslel jsem si, že jsou to dospělí kluci, ale nakonec se ukázalo, že jsou v mém věku. Byl jsem šokován, když Kirill Tobe ukázal obrovskou hromadu fotografií s kresbami FU. Bylo tam všechno od propadáků a visaček až po holkary.

Dalším výrazným dojmem té doby byly skici Tolika Akue, který napsal A24 a již prokázal velký talent. V létě 2001 uspořádal Kirill Kto malou graffiti akci na nádvoří v samém centru Moskvy a redakce mládežnických novin byla u toho. Ohlédl jsem se přes rameno a sledoval jsem, jak Tolyan ukazuje své album Kirillovi. To bylo dávno předtím, než jsem je osobně potkal.

A po roce 2004, kdy jsem se svými díly založil Livejournal, jsem navázal ještě více známostí. Z nich můžeme zmínit Vityu Nabora (Sugar 18) a Dima Oskese, kteří sice různými způsoby, ale stále zůstávají v tématu. Mimochodem, díky Dimovi jsem se seznámil s Yurou Kadantsevem, se kterým jsme později společně začali dělat CODE RED.

Kreslíte pouze legálně?

Teď už ano. Poslední kresbu, kterou lze považovat za graffiti, jsem vytvořil v roce 2008. Od té doby jsem na zdi nenapsal své jméno. Unavila mě ta monotónnost a rozhodl jsem se jít dál. Ještě předtím, když jsem kreslil písma, jsem si většinou vybíral klidná místa: volná místa s ploty a opuštěná staveniště. Ve skutečnosti by bylo těžké je označit za nezákonné. Ale tam můžete strávit spoustu času kreslením a nemusíte se bát, že vás někdo vyruší. V první polovině roku 2000 jsem tagoval a občas kreslil ve městě, ale nevěnoval jsem tomu moc času. Pro mě byla důležitá výtvarná složka a výsledek, ne potěšení z procesu a pocit nebezpečí.

U graffiti je pro mě osobně důležitý především styl a kvalita kreseb. Vím, jak je těžké kreslit ve vlacích nebo na prominentních místech ve městě, ale myslím si, že na tyto dvě složky bychom neměli zapomínat. Docela dobře chápu, jaké je vzrušení z tagů, například z pouliční kaligrafie, ale stále respektuji jen ty, kterým záleží na stylu.

Kteří umělci ovlivnili vaši tvorbu?

Klíčové byly SatOne a týmy 123Klan a Viagrafik. Byli mezi prvními, kteří úspěšně spojili graffiti a grafický design, čímž rozšířili hranice pouliční malby. Svého času mě jejich příklad velmi inspiroval. Seth je stále jedním z mých oblíbených umělců.

Dále mohu jmenovat: Erosie, Finsta, Delta, Dondi, Honet, Seen, Smash 137, Toast – a to jsou jen hlavní názvy. Obecně jsem se snažil na graffiti nahlížet co nejširším způsobem a vždy se mi líbila tvorba velmi odlišných spisovatelů: jak těch, kteří kreslí na zdi, tak těch, kteří kreslí na vlaky. O designérech, ilustrátorech a výtvarnících ani nemluvím. Proto se na webu CODE RED snažíme mluvit o všech.

Dmitry, jsi jedním ze zakladatelů značky CODE RED. Jak a kdy se značka objevila? Máte nějaký koncept?

Všechno to začalo graffiti magazínem, který jsme začali dělat v roce 2004. O pár let později přišel Sasha Poet, jeden z mých společníků, se známou taškou na válce, která v té době neměla obdoby. Můžeme mít za to, že se svým vydáním CODE RED začal stávat značkou. Později jsme vydali batoh a fanny pack, a pak, myslím, že to víš.

Vytváření časopisu o graffiti je ušlechtilá věc, ale kromě morálního uspokojení přináší jen málo. Veškerý zisk doplněný o peníze od inzerentů šel na tisk nového čísla. Když jsme začali vyrábět věci pod značkou CODE RED, začali jsme mít prostředky na další rozvoj. A to nejen na produktech samotných, ale také na webu – informačním zdroji, který v našem chápání přispívá k rozvoji graffiti, street artu a souvisejících druhů kreativity. To je náš příspěvek zpět do kultury.

Co se týče konceptu, zkrátka chceme lidi vzdělávat a inspirovat a také dělat kvalitní věci vyrobené v Rusku. Vidíme, že už jsme u nás ovlivnili mnohé, ať už jde o časopisy, blogy nebo oděvní značky.

Co znamená název CODE RED?

Když jsme začali pracovat na časopise, plánovali jsme ho dělat v ruštině a angličtině, abychom si ho mohli vyměňovat se zahraničními kolegy. Publikaci jsme chtěli pojmenovat tak, aby lidé v zahraničí hned pochopili, že je z Ruska. Když jsem vymýšlel název, při listování slovníkem jsem narazil na slovní spojení Code Red, které za studené války znamenalo jaderný útok Sovětského svazu na Spojené státy. Rozhodli jsme se, že název zní dobře a hodí se k tématu. Navíc jsem tehdy do loga nakreslil i grafického dvouhlavého orla, aby cizinci nepochybovali.

A i nyní, pokud mluvíme o značce, název nabývá dalšího významu. Při nákupu zboží od jakýchkoli domácích značek necháváte peníze v ekonomice své vlastní země, místo abyste je posílali do zahraničí. To je důležité pochopit. Rádi bychom povzbudili lidi, aby si vážili toho, co dělají jejich krajané.

Kdo řídí značku? Kdo dělá design?

Jsme tři partneři. Jeden má na starosti prodej, druhý má na starosti vývoj a výrobu věcí a já se starám o web, public relations a občas se podílím i na tvorbě nových produktů. Dělám také grafiku a design.

Kromě toho máme ve svých řadách také redaktora webových stránek, programátora, redaktora zpráv, vedoucího výroby, vedoucího prodejny a prodavače. Pouze 12 lidí. Pravidelně také spolupracujeme s autory článků a oděvními fotografy.

Co tě inspiruje k tvorbě graffiti a nových návrhů oblečení?

Řekl bych, že spíše kreativita, jelikož klasické graffiti už nedělám. Loni jsem maloval na stěny znovu, ale byla to monumentální grafika. Graffiti v mém chápání jsou jména, styl psaní. Stále mě zajímá vývoj tohoto směru, mluvím o talentovaných spisovatelích, ale nechci znovu psát písmena svého pseudonymu.

Mnoho lidí, kteří v dospělosti považují graffiti za koníčka, věří, že toto je ten „skutečný“ přístup – jednoduše napsat své jméno, čím déle, tím lépe. Ale už dávno jsem se rozhodl, že kreativita je pro mě víc než zábava, a beru ji vážně, snažím se rozvíjet, a ne běhat jako veverka v kole a mít z toho radost. Dokonale rozumím mladým lidem, kteří citují pouze písma, ale když vyrostete, vaše názory se změní a budete se na věci dívat zeširoka a z jiného úhlu.

Pokud mluvíme o oblečení, tak můj kolega Sasha Poet je rád vymýšlí a přináší skicu na papíře k předmětu, který visí na věšáku v obchodě. Pracovali jsme spolu ve společnosti LMA, která vyráběla snowboardové oblečení. Ta byla uzavřena v roce 2007. Už měl hory skic různých věcí a teď jich je ještě víc. Nyní se snaží postavit na nohy další malou značku Trude, do které chce implementovat odvážnější věci. Nápadů má ale dost na dalších deset značek.

Co se týče inspirace, za prvé, tohle všechno prostě děláme rádi. Rutina samozřejmě čas od času vznikne, ale není z ní úniku a v těchto chvílích je povzbuzující, že na sobě pracujeme a máme možnost se z toho seberealizovat a žít.

Jaké máte plány, jak se kreativně rozvíjet a rozvíjet svou značku?

Letos se chci zúčastnit několika skupinových výstav a připravit se na samostatnou. V létě doufám, že bude příležitost kreslit na velké plochy venku. Byl to skvělý zážitek a rád bych si to zopakoval. Když jste uprostřed pětipatrové zdi, opravdu cítíte velikost. To se nevyrovná pohledu na velké stěny na obrazovce počítače nebo dokonce pohledu dolů z ulice. Měřítko je skutečnou výzvou.

Pokud jde o značku, budeme pokračovat ve vývoji nových věcí. Doufám, že konečně vydáme nějaká dobrá trička s grafikou od různých umělců. Občas nám píšou lidé, kteří mají do graffiti daleko a chválí naše věci. To je pro nás důležitý ukazatel. Stále existuje mnoho plánů na rozvoj webu, ale o nich zatím nebudu mluvit. Nápadů je spousta, ale nerealizují se tak rychle, jak bychom chtěli. Doufám, že se to lidem líbí. Obecně chci na závěr poděkovat všem, kteří nás podporují, čtou naše stránky a nosí naše oblečení. A díky za vaše otázky!