Uzení masa (aneb jak upravit vařič na manty na udírnu).

Tak pojďme na to: nápad uzení bez udírny mi nepatří, ale před mnoha lety ho na webu Cooking.net zahlédla skvělá kuchařka z Izraele s přezdívkou Klara. S. Tento nápad mě zaujal svou jednoduchostí a absencí nutnosti kupovat další kuchyňské zařízení, které budu používat jen velmi zřídka. Pravda, mantyšnici jsem si stejně musela koupit, ale její cena se od ceny udírny velmi výrazně lišila, a to mnohem humánnějším směrem. Mantyšnici je potřeba trochu vybavit: vyrobit z něčeho stojan (moje je ohnutá z tlusté železné tyče, zdá se, že v minulém životě to byla rukojeť z pozinkovaného kbelíku) a vymyslet sběrač odkapávací kapaliny (tato nádoba byla v minulém životě plechovka se sleděmi).

Bereme maso, žebra, paličky, stehna, křídla, ryby, sádlo. Obecně platí, že to, co chceme určitě udit a solit nebo marinovat podle našeho oblíbeného receptu, vám zde nebudu radit, jak chcete, tak to udělejte!

Vezměte hrst ovocných lupínků a namočte je na 5–10 minut do vody, aby se více kouřily. Pokud máte s lupínky problém, můžete vzít tenké větvičky ovocných stromů a postačí i předsušený, použitý čaj! Přidání 2–3 jalovcových bobulí pro vytvoření lesní, divoké vůně je velmi vítáno, ale to je dle libosti a příležitosti.

Pak vezmeme pekáč na manty, na dno dáme alobal, nechceme mýt další nádobu! Na alobal dáme ovocné lupínky scezené od vody a jalovcové plody. Položíme drátěný stojánek a na něj sběrač odkapávací nádobu.

Pak položíme horní plech z pekáče na manty na ten spodní, položíme první mřížku a na ni maso, nebo cokoli tam máte. Nezapomeňte mezi kusy nechat mezeru pro volnou cirkulaci horkého vzduchu s kouřem.

Dále položíme další mřížku a dokud nedojde buď mřížka, nebo maso.
Nyní přichází velmi důležitý okamžik. To, jak pečlivě to provedete, určí, zda se vaše kuchyně naplní kouřem, nebo zda ucítíte jen nejlehčí vůni ohně, a to je vše.
Musíte vzít papírové utěrky, srolovat je na šířku asi 4 cm, navlhčit je vodou a opatrně jimi vyložit horní okraj pánve. Budou fungovat jako hydroizolace a nedovolí, aby kouř pronikal do kuchyně.

Dále musíme velmi opatrně zatlačit víko vařiče manty do pánve vyložené papírovými utěrkami. Pokud se vám tohle všechno podařilo, gratuluji vám! Tuto konstrukci jsme zapnuli na nejsilnější plyn a na víko jsme položili pár cihel nebo něco dostatečně těžkého. To pro případ, že by víko nebylo moc nadšené z mokrých utěrek a rozhodlo se utéct.

Teď si můžete odpočinout, ale ne relaxovat! Sedíme v kuchyni a opatrně čicháme! Asi za 10-15-20 minut (nevím, jak silný je váš hořák) se objeví příjemná vůně táboráku. V tomto okamžiku snížíme plyn na minimum a necháme naši konstrukci alespoň 30 minut, pokud mluvíme o žebrech na následnou přípravu polévky, a déle, pokud chceme jen ochutnat uzené maso. Normy pro skladování masných výrobků vypočítáme analogicky s troubou. Ryby také.
Na konci doby vaření vypněte plyn, ale nechte hrnec stát, dokud nevychladne. Poté rozebereme naši barikádu a.

Získáme hotový výrobek, který si i přes okouzlující vůni hned nevložíme do úst, ale necháme ho zcela vychladnout a dále zrát v lednici po dobu alespoň 8 hodin, což výrazně zlepšuje organoleptické vlastnosti a zjemňuje ostrý zápach kouře.
V odkapávací misce zbývá tekutina, kterou vyléváme. Podle mého názoru je vhodná jen na toaletu.

A na alobalu jsou spálené třísky, které vyhazujeme do koše.

To je vlastně celý jednoduchý technologický proces. Kouření se samozřejmě ukáže být horké.
Uzení za studena je jiný příběh. A doma je to bohužel obtížně realizovatelné, i když mi manžel před dvěma lety vyrobil zařízení na generování studeného kouře, ale nějak jsme se k němu v přírodě nikdy nedostali.
Děkuji všem za pozornost a PŘEJI VÁM DOBRÉ DOBRODRUŽSTVÍ!

Program: ohrady, výrobce mantýr