Kde žijí chiméry?
řád ryb podtřídy celohlavé (Viz celohlavé). 13 čeledí, z nichž pouze 3 žijí: obyčejní X. (Chimaeridae), velkonosí (Rhynochimaeridae) a stuporózní (Callorhynchidae). Kamarádi z prvních dvou čeledí se vyskytují hlavně v hlubinách Atlantského, Indického a Tichého oceánu; Hloupé kukly žijí pouze v mořích jižní polokoule. V SSSR, v jihozápadní části Barentsova moře, se občas vyskytuje zástupce čeledi obyčejných chromů, kukla evropská (Chimaera monstrosa). Délka tohoto X. je do 1,5 м. Tělo je nahé, bočně stlačené, postupně se ztenčuje a přechází v bičovitý ocas. Čenich je tupý, kuželovitý; Samci mají na čele kyjovitý ostnatý přívěsek, který slouží k přidržování samice při kopulaci. Pánevní ploutve jsou přeměněny na kopulační orgány – pterygopodia. Živí se převážně bezobratlými živočichy na dně a rybami. Hnojení v X. je vnitřní. V každém samičím vaječníku dozrává asi 100 vajíček, ale současně jsou kladena pouze 2 vajíčka, z nichž každé je uzavřeno v rohovitém pouzdru o délce 15-18 cm. Kh. nemají téměř žádný komerční význam.
lit.: Život zvířat, sv. 4, část 1, M., 1971.
G. W. Lindberg.
Evropská chiméra: 1 – samec; 2 – vaječná kapsle.
II Chiméry
v biologii organismus nebo jeho část sestávající z geneticky odlišných tkání. Termín poprvé použil německý botanik G. Winkler (1907) pro rostlinné formy získané spojením pupalky a rajčete. Následně (1909) E. Baur při studiu pestrého pelargonia zjistil povahu chrómu Existují mozaikové chromy (hyperchiméry), ve kterých geneticky odlišná pletiva tvoří tenkou mozaiku, sektorová, heterogenní pletiva, ve kterých se nacházejí na velkých plochách. , periklinální – tkáně leží ve vrstvách nad sebou a mericlinal – tkaniny se skládají ze směsi sektorových a periklinálních oblastí. Hrudníky mohou vzniknout jako výsledek roubování rostlin a pod vlivem mutací (viz Mutace) somatických buněk. Složky chrómu se od sebe mohou lišit v genech jádra, počtu chromozomů nebo v genech plastidů a dalších prvků cytoplazmy. Vzor periklinálního listu závisí na počtu vrstev meristematické tkáně růstového bodu, které se podílejí na tvorbě listu. U dvouděložných rostlin je dužnina okraje listu nejčastěji tvořena druhou vrstvou (diplochlamydní rostliny např. pelargonium s bíle lemovanými listy u jednoděložných, okraj listu tvoří první vrstva (haplochlamydiální X.); například chlorophytum s bíle lemovanými listy) (viz obr. rýže).
Potomstvo X. odpovídá tkáni, ze které pochází. Generativní rostlinné buňky vznikají z druhé vrstvy růstového bodu, takže potomstvo periklinálních rostlin odpovídá genotypu této vrstvy. Interakce mezi složkami chromozomu a přechod různých látek z jedné složky na druhou vedou k vývojovým anomáliím a někdy i k neplodnosti chromozomu Za určitých podmínek (zejména u roubovaných chromozomů) mohou úseky chromozomů přecházet z jedné složky na jiný a být zahrnut do chromozomů jeho buněk, čímž se mění vlastnosti rostliny.
V zahradnické praxi se řada odrůd, které vznikly náhodně v důsledku roubování (tzv. panašování), dále šlechtí z generace na generaci (například barva mezi pomerančem a citronem, stejně jako mezi fialovým koštětem a zlatým deštěm – tzv. koště Adam). Při výzkumu se mezi mišpulí a hlohem používají různé chemikálie. Příkladem chromatografie na zvířatech jsou telata ze stejného vrhu, která mají v krvi směs červených krvinek různých krevních skupin. Viz také mozaikismus.
lit.: Krenke N.P., Chiméry rostlin, M. – Leningrad, 1947; Příjem informativních molekul živými buňkami, ed. L. Ledoux, Arnst. – L., 1972; Hess D., Transformationen an höheren Organismen, „Naturwissenschaften“, 1972, Jg. 59.
Chiméry v rostlinách: a – mišpule (Mespilus germanica); b – průřezy slupky plodu (horní vrstvy chiméry jsou z mišpule).
Chiméry v rostlinách: a – list rajčete – mericlinální chiméra; b – chimérické plody mezi rajčaty a lilekem.
Chiméry v rostlinách: a – chiméra (Crataegomespilus asnierasii) mezi hlohem a mišpulí; b – průřezy slupky plodu (svrchní vrstvy chiméry jsou z mišpule v rostlinách).
Chiméry v rostlinách: a – hloh (Crataegus monogyna); b – průřezy slupky plodu (horní vrstvy chiméry jsou z mišpule).
Chiméry v rostlinách: 1 – fazol zlatý (Laburnum anagyroides); 2 – chiméra (Adamův strom) mezi fazolí a nachovou metlou; 3 – metlička nachová (Cytisus purpureus); 1a, 2a, 3a – příčné řezy okvětními lístky těchto tří (respektive) rostlin.
Chiméry: uprostřed – schéma růstového kužele s jednou, dvěma a třemi vrstvami bílé látky; vlevo je schéma příčného řezu špičkou listu chiméry; vpravo je povaha potomků chimér.
Velká sovětská encyklopedie. — M.: Sovětská encyklopedie. 1969-1978.