Jaký je rozdíl mezi jističem a stykačem?

Stykače jsou elektrická zařízení určená k zapínání a vypínání silových obvodů (silových obvodů pro elektromotory a jiné výkonné spotřebiče elektřiny) pomocí elektromagnetů. Strukturálně jsou stykače podobné vysokoproudým relé, ale liší se přítomností výkonných kontaktů a zařízení pro zhášení oblouku. Existují stykače stejnosměrného a střídavého proudu. Provedení stejnosměrného stykače je na Obr. 2.27. Hlavní kontakty 1 a 3 jsou uzavřeny působením pružiny 5 v případě pohybu kotvy 6 s pákou 4 na třmen 8, když se objeví budicí proud

ve vinutí 9. K rozepnutí kontaktů dochází působením pružiny 7. Pro zvýšení přitahovací síly kotvy k třmenu je na jádru 8 opatřen pólový nástavec. Pro intenzivní zhášení oblouku při otevírání kontaktů je použita zhášecí komora oblouku s mřížkou z měděných plátů 2, která zlepšuje odvod tepla z oblouku a tím i podmínky zhášení oblouku.

Kromě silových kontaktů poskytují stykače další, pomocné, blokovací kontakty.
Činnost střídavého stykače si vysvětlíme na příkladu Obr. 2.28. Po připojení cívky 1 k řídicímu obvodu se v magnetickém obvodu objeví magnetický tok, který se skládá z vrstveného třmenu 2 a kotvy 3. Na kotvě je umístěna cívka nakrátko (pro eliminaci vibrací magnetického systému). Skupina kontaktů – hlavní kontakty 5, 6, pomocné kontakty 7-9 – je poháněna kotvou J, ke které je připojena hřídelí 4. Na Obr. Obrázek 2.28 ukazuje třípólový stykač pro spínání v třífázovém obvodu. Zde je zobrazena pouze jedna zhášecí komora 7/ pro zobrazení umístění silových kontaktů

Elektromagnetické AC stykače jsou široce používány v magnetických startérech – zařízeních pro dálkové ovládání (zapnutí – vypnutí) a automatickou ochranu proti přetížení asynchronních elektromotorů.
K automatickému otevření obvodů stejnosměrných a střídavých proudů v případě narušení normálního provozního režimu (v případě náhodného zkratu v obvodu, dlouhodobého překročení zátěže nad jmenovitou zátěž nebo poklesu napětí pod normu), stejně jako k zapínání a vypínání stejných obvodů za normálních podmínek se používají automatické spínače (např. automaty typu AP25, AP50, A3100) (obr. 2.29). Stroje jsou kombinací tepelného relé, stykače, zhášecího zařízení oblouku a spouštěcího mechanismu kontaktů.

Na Obr. 2.29 můžeme vyzdvihnout hlavní prvky třífázového automatu typu AP25 – zhášecí komora 7, kontaktní systém 2, elektromagnetická spoušť 5, tlačítka ručního zapnutí a vypnutí 4, vratná pružina 5, cívka elektromagnetu 6, kotva elektromagnetu 7, mechanismus uvolnění kontaktu 8, bimetalová deska tepelného relé 9.
Hlavní součástí stroje je uvolňovací mechanismus kontaktů – systém sklopných pák, které lze ovládat tepelným relé nebo elektromagnetem. Zapínání a vypínání malých strojů se provádí ručně nebo dálkově pomocí relé. Výkonné stroje vyžadují velké úsilí k zapnutí a vypnutí, které je produkováno výkonnými elektromagnety ovládanými na dálku.

Činnost spouštěcího mechanismu nadproudového jističe lze vysvětlit pomocí kinematického schématu na Obr. 2.30, a. Pokud proud v obvodu překročí specifikovanou maximální přípustnou hodnotu, pak elektromagnet 3 přitáhne kotvu 2 a překoná odpor pružiny 7. Západka 4 uvolní páku 5, která působením pružiny 6 přeruší kontakty 7.
Kinematické schéma štípacího mechanismu stroje minimálního proudu (obr. 2.30, b) ukazuje, že při určité minimální dovolené hodnotě proudu / elektromagnet 7 již kotvu 2 neudrží. Působením síly F protilehlého pružina J, kotva se pohybuje ve směru šipky a kontakty 4 stroje se otevřou.
Na závěr poznamenáváme, že všechny potřebné údaje o proudech, napětích, výkonech, dobách odezvy a dalších parametrech elektrických zařízení lze nalézt v elektrotechnických příručkách.

Líbí se vám tento článek? Sdílet s přáteli: