Doplněk stravy, testovaný

No, zajel jsem to, lépe si auto prostudoval a rozhodl se napsat dodatek. Zima je ještě před námi a období klidnější jízdy.

Nelétám sice se všemi penězi, ale teď už můžu klidně zapnout sport a šlápnout na pedál. Také se mi podařilo řídit stejné JCW, ale bez omezení záběhu a „se všemi penězi“.

V recenzích Mini často najdete slova jako „je těžké později přejít na jiné auto“.

Myslím, že začínám chápat proč.

Když přesednete z jednoduššího auta na lepší (podle jakéhokoli kritéria – pohodlí, ovládání, hudba, na tom nezáleží) – rozdílu si tolik nevšimnete. Tedy, tohle je auto a tamto je auto. Tohle jezdí líp, tohle hůř. Zdá se, že tam je to v pořádku a tady dobré.

Vlastně je těžké se vrátit zpět shora dolů. Poté, co jsem dlouho jezdil s Cooperem „bez přerušení“, jsem se vrátil k Citroënu – tady mrzlo a do Mini ještě nebyly doručeny objednané zimní pneumatiky.

Během posledního měsíce jsem si zvykl na ovladatelnost Mini a můj mozek přijal myšlenku, že „auta se takto chovají, když jedou klidně“. Pocit mírného zmatku, pak vzrušení a pak strachu mě zaplavil, když jsem ve větrný den vjel s Citroënem na Moskevský okruh a nabral obvyklých 100 (ne, ne gramů, ale kilometrů za hodinu). Zdálo se mi, že místo odpružení mám nafukovací matraci – auto se na silnici kymácelo, přední část bloudila, zadní část existovala někde odděleně, karoserie se každou chvíli lehce kymácela a vracela zpět. Měl jsem pocit, jako bych auto řídil nejen volantem, ale volantem připevněným k mechanice řízení pomocí plastové tyče od koštěte dlouhé jeden a půl až dva metry. Volant byl prázdný, musel jsem neustále mikroskopicky řídit. Auto bylo mírně unášeno větrem. A celkově cesta vůbec nevzbuzovala důvěru do budoucnosti – zdálo se, že najednou auto na těchto vlnách a kymácení teď bude unášet dál do strany. Říct, že jsem byl ohromený, znamená neříkat nic. Vždyť jsem to samé už dělal a žádné negativní emoce to ve mně nezpůsobilo. Nejdřív jsem si dokonce říkal, že se možná něco stalo s odpružením? Možná bych měl auto odvézt do servisu a požádat je o kontrolu? Možná. a pak to povolilo. Ne, vždycky to tak bylo. Jen tyhle pocity dřív nebyly “cítěny”. Jsem prostě zvyklý na dobré věci. Jsem zvyklý na to, že obyčejné křižovatky se dá projet rovně šedesátkou bez zpomalení, a že zatímco na dálnicích na sjezdech v Citroënu jsem si mohl lehnout na “širokou závodní trajektorii” rychlostí 60+ plus mínus k očekávané hranici adheze, tady se Mini, aniž by vyjelo za jízdní pruh rychlostí 90, jen směje do obličeje “a to je vše??”. Promiň, kámo, ahoj, prozatím to je vše.

Dříve se objevily určité obavy ohledně převodovky – že není tak „ostrá“ jako u Cooperu a Cooperu S s robotem.

Celkově můžu říct, že jsem se bál zbytečně. Auto při změně jízdních režimů velmi mění svůj charakter (odtud pochází rada – nekupujte si Mini bez “jízdních režimů”).

V „zeleném“ režimu je to samozřejmě zelenina. Velmi „uškrcený“ plynový pedál, všechno je velmi pomalé, líné, plynulé. Abyste se udrželi v proudu, musíte pedál sešlápnout mnohem silněji. Co se týče dynamiky, jedná se o jakousi napodobeninu Solarisu na základním motoru, jen otáčky téměř nepřesahují volnoběh a řazení převodovky je sotva znatelné.

V režimu „Mid“ (představte si to jako normální, alias komfortní) se auto chová jako dobré moderní auto s klasickou automatickou převodovkou. To znamená, že pedál je trochu tlumený, odezva je tupá, ale jede plynule, řadí měkce, zrychluje dostatečně dobře, ale pro intenzivní akceleraci převodovka nejprve řadí, pak se pohybuje. Při přepnutí auta na „Sport“ se odezva na pedál výrazně změní – auto jasně reaguje na sešlápnutí, protahuje rychlostní stupně, drží motor na otáčkách turba, sekvenčně snižující se rychlosti řadí, snaží se udržovat (jak se mi zdá) pevný kontakt s koly, což z něj dělá robota. Zároveň ale v tomto režimu můžete jezdit normálně – auto nedrží 4000 při jízdě v přímém směru a nekřičí jako blázen, pokud nestisknete spoušť. To znamená, že se řidiči docela dobře přizpůsobí. Pokud potřebujete jet rychle – je připraveno jet rychle. Pokud potřebujete jet klidně, může jet klidně, ale bude mnohem připravenější zrychlovat než ve „Mid“. Pro fanouška dynamické jízdy je to nejlepší volba.

Ale nejlepší na tom je, když přepnete do “sportu” a také převodovku pohybem joysticku doleva. Lidi, tohle je úplně jiné auto. Tupost na plynovém pedálu úplně zmizí – auto prostě jde za pedálem, skoro jako u manuálu. Řazení je velmi rychlé, šťavnaté, otáčky se drží plus mínus v rozsahu točivého momentu. V tomto režimu hodně naštvané auto. Sešlápnete ho – vystřelí. Celkově vzato, ve srovnání s robotem žádné zklamání.

Zvykl jsem si na odpružení, teď rozhodně nepřipadá tuhé. Už se člověk netřese na záplatách a spárách. Je prostě elastické a skvěle se řídí. Někdy se dokonce zdá, že Citroen by se svým nakláněním měl nerovnosti zvládat ještě lépe. Doslova jsem nedávno nasadil zimní pneumatiky (Continental WinterContact TS850P 2054517) – zdá se, že se kvalita silnic okamžitě zlepšila, dokonce se to stalo trochu pohodlnějším. Teď chci na příští léto 18 kola. Jen kdyby se silnice po zimě nerozpadly, protože se blíže k podzimu opravují z těch větších.

Brzdy jsou skvělé. Bohužel jsem je musel několikrát zkontrolovat, protože lidé tady moc dobře neřídí. Vyjet z prvního pruhu na Moskevském okruhu padesátkou, abych objel autobus – “Umím, vím jak, trénuju.”

Pedál je jasný a citlivý, brzdění je velmi intenzivní, pneumatiky Pirelli vydávají neobvyklý zvuk, jako by elektromotor navíjel nějakou cívku. Brzdíte s „vzzzzzziii…“

A modlíte se, aby vás nikdo zezadu nenarazil, protože průměrné auto na městských silnicích tolik nezpomaluje.

Dobré LED světlo. Samozřejmě to není nejlepší v oboru, ale je dobré. Můžete jezdit v noci a nebát se, že „teď něco vyskočí ze tmy“. Na potkávacích světlech je normální a na dálkových opravdu dobré – vidíte daleko a jasně. Můžete s jistotou jet rychlostí 100 km/h, protože viditelnost pokrývá i brzdnou dráhu. V dešti je to samozřejmě znatelně horší. Dalším krokem by teď byla buď automatická dálková světla, nebo maticové světlomety. Maticové světlomety by teoreticky měly problém s viditelností v noci kompletně vyřešit, protože se celou cestu jezdí na dálkových světlech.

Je těžké hodnotit zvukovou izolaci v autě, protože při dynamické jízdě motor a výfuk dostatečně hlasitě řvou a pronikají do kabiny. Běžný Cooper, dokonce i S, je znatelně tišší, protože není nastavený na to, aby „zlobil“.

Ještě bych rád upozornil na jeden vtipný fakt – Mini Cooper se na silnicích netěší respektu, alespoň ne v Minsku. V případě konfliktu typu “kdo pojede první, když je doprava zablokovaná – podle pravidel, podle svědomí, nebo nejchytřejší” nebo jiného poměřování penisů na silnici se ho i Solaris nebo nějaká stará šmejdka pokusí rozdrtit autoritou. Lidé nechápou, že auto je a) rychlé (to je odpověď na otázku “ano, tohohle brouka hned vyrobím”), b) ne nejlevnější (to je odpověď na otázku “neštípou tě, protože je drahé ho připojit”). Důležité je, že je malé a barevné – “neslušné”. I na stejném Citroënu méně točí na “býka” a na černé i40 (a nevadí, že je korejská) se o to málokdo pokusil. Před “Cruiserem” se prostě budou klanět, předpokládám

Existují i ​​nevýhody.

— Blinkry na BMW rozhodně nemám rád. Ne, jsem na ně zvyklý, ale nelíbí se mi absence hmatových informací o stavu blinkrů – jsou opravdu zapnuté? Jsou vypnuté? Opravdu jsem aktivoval režim „bliknout 5krát“ a ne „bliknout při držení blinkru“? Netuším to, dokud se nepodívám na palubní desku, a to je absurdní. Blinkry v kabině tikají docela tiše, takže je s hudbou neslyšíte. Navíc, když stisknete blinkr do poloviny a zapnete „bliknout pětkrát“ (nebo třikrát, je to nastavitelné), další stisknutí blikání předčasně vypne. U všech ostatních aut jsem ho mohl stisknout znovu a „blikat dál“. Zkrátka jsem fanoušek mechaniky, kde jsem dotykem prsteníčku okamžitě pochopil, co se s blinkry v danou chvíli děje.

— Vyhřívané čelní sklo se mi nelíbí, raději si koupím vyhřívané. Patřím k těm lidem, kteří dobře vidíme vyhřívací vlákna. A pokud bylo čelní sklo Citroënu umístěno blíže k řidiči, tak v Mini je o něco dále, a proto vlákna tvoří hustší vzor a v noci je to ve světle světlometů docela nepříjemné. Všiml jsem si, že v některých situacích si chodců na kraji silnice nebo jiných neosvětlených objektů všimnu příliš pozdě. To je špatné.

— Kam dát telefon. Sakra, jak to? Vždyť je to Mini, Apple, moderní řešení a tak dále. A kam dát telefon. Nevejde se do držáku na nápoje, chrastí v kapse ve dveřích. Je nepohodlné ho dát do přihrádky v palubní desce. Ano, vejde se do loketní opěrky (a to je vše, co se tam vejde), ale bylo opravdu tak těžké udělat v kabině výklenek? Vejde se i do výklenku za držáky na nápoje, kam se dá dát zapalovač cigaret. Ale to také není moc pohodlné řešení, protože tam není nijak upevněný a není moc pohodlné do něj lézt. Nainstaloval jsem si Mini Click and Drive. A iPhone XR v pouzdře se do standardního adaptéru nevejde. Vejde se bez pouzdra, ale musíte adaptér natahovat oběma rukama. V Click & Drive se místo standardního adaptéru stává držák Xiaomi s bezdrátovým nabíjením, stejně jako ten původní, velmi pohodlným řešením. Pokud je napájení, stačí k němu přiložit telefon — roztáhne nožičky a telefon sám chytne. To je fajn, ale držák je těžký a spolu s váhou telefonu vibruje na držáku. Je to fajn, když potřebujete navigaci, ale nechci ji na každodenní používání.

— Je těžké vidět semafory, když stojíte první a není tam žádný zásah, protože střecha je nízká

— Bezrámové sklo zamrzá nahoře i přes silikonovou pastu nanesenou na těsnění. Bojím se si představit, co se stane při -20.

— Ráfky jsou širší než pneumatiky. Při parkování se nemůžete splett a narazit na obrubník – odřenina se vám stane raz dva.

Něco takového. Až budu mít vhodnou chvilku, nahraju a zveřejním zvuk motoru a výfuku, jak se někdo ptal v komentářích.