Agrese u štěněte | – stránky o psech
Před 2 lety, vinou veterináře, uhynul náš německý ovčák ve věku 7 měsíců. Dlouho jsme se zotavovali a nakonec jsme se rozhodli, že si znovu pořídíme ovčáka. Už jsme měli spoustu psů, různých plemen, všichni s doklady, ale nechováme a nechodíme na výstavy. Bylo rozhodnuto koupit štěně bez dokladů, ale čistokrevné a s podmínkou spatření rodičů, prarodičů. V prosinci jsme si z věznice s maximální ostrahou odvezli úžasné štěně VEO. Prohlédli jsme si všechny naše příbuzné, „popovídali si“ s nimi a byli jsme se vším spokojeni. Miminko je hodně velké, roste doslova každou hodinu. S tréninkem nebyly žádné problémy: ve 3,5 měsících jsme se už sami naučili celý kurz OKD. Dítě je velmi svéhlavé, drzé, lstivé, zvědavé a vždy se snaží dominovat. Mstí se za osamělost i za půl hodiny: ohlodal veškerý nábytek, rozbil spoustu nádobí (jeho výška mu dovoluje na něj dosáhnout). No, tohle jsou sice žertíky, ale nemohli bychom s ním být šťastnější. Mimochodem, bydlí v domě, i když má dvůr a ohrádku. Někde kolem 5 měsíců veškerý jeho výcvik vyšel nazmar: přestal poslouchat povely (poslouchal, ale podle vlastního uvážení), dokonale ví, co je nedotknutelné a co se nedá dělat, a ví, co se za to stane: stejně to udělá, zacpe si uši a jde na své místo s vědomím, že se ho na jeho místě nikdo nedotkne. Dům je velký, má skoro 300 metrů čtverečních a bydlíme v něm čtyři: já, můj manžel, můj devítiletý syn a moje tchyně. Moje tchyně má Alzheimerovu chorobu a doslova nechápe, co dělá. A pak asi před dvěma měsíci vešla do pokoje svého syna (nikdo jiný doma nebyl), on kreslil u stolu, pes mu ležel u nohou. Vzala barvy, sklenici a štětce a začala je házet po dítěti. Ona to občas dělá, jsme na to zvyklí a syn už ví, jak se tomu vyhnout. Pes se na ni vrhl, možná na genetické úrovni, chytil ji za paži a hodil ji na zem. Obecně ji takhle držel asi půl hodiny, zatímco jsme jeli domů poté, co nám syn zavolal. Křičela, Black vrčel – takhle jsme je našli. Kousl ji do paže na dvou místech a jeho tlapky jí zanechaly modřiny na hrudi. . Manžel psa potrestal, ať je tchyně jakákoli, je členkou rodiny a nesmí se jí dotýkat. Od té doby pes neustále vrčí a útočí na ni. Na ulici začal nevhodně reagovat na muže a starší lidi jakéhokoli pohlaví. Vždycky se chce hnát a někdy ho nedokážu udržet na vodítku. Je mu 7 měsíců a je docela velký: v kohoutku měří 66 cm, na hrudi 85 cm, v zápěstích 15 cm a váží 41 kg. Dnes jsem je nechal ty tři o samotě doslova 40 minut. Stalo se toto: tchyně se opět stala agresivní vůči svému synovi, pes to viděl a začal vrčet, ale syn ho dokázal uklidnit. Asi o 10 minut později syn uslyšel z pokoje své tchyně křik a rozběhl se tam. Viděla jsem na tchyni psa, který jí kousal do obličeje. Zkrátka, manžel mé tchyně mě odvezl do nemocnice. Modřiny, kousnutí na rukou a nohou, na obličeji, vytrhaný chomáč vlasů (zřejmě ukousnutý). S cvičitelem psů spolupracujeme už 2 měsíce, od prvního incidentu. Pokrok byl sice patrný, ale ne moc. Právě jsem mu volal a on navrhl, aby ho buď dali do kolonie, odkud ho vzali, s tím, že tam potřebují lidi jako on, nebo aby ho uspali, protože už víckrát ochutnal krev a bude to jen horší. Řekni mi, co mám dělat? Tohle je člen rodiny, nemůžu se ho jen tak zbavit! No, nevěřím, že v 7 měsících se s tím nedá nic dělat, je to pořád štěně. Výběh ani nepřipadá v úvahu, on v něm neustále vyje a potřebuje komunikaci se svou rodinou, stejně jako my potřebujeme komunikaci s ním. Manžel mi vyhrožoval, že mu zlomí psychiku (měl zkušenost se svým rotvajlerem a ten pak pro kousek pamlsku udělal všechno možné). Možná se s tím někdo setkal a může poradit. Nebo mi doporučte dobrého cvičitele psů na Severním Kavkaze, jsem připravený ho tam vzít nebo i chvíli zůstat, než se jeho chování napraví. Chápu, že geny hrají roli, ale dá se s tím něco dělat. Sám jsem měl kavkazského psa, němce, boxera a dokonce i roztomilého kokršpaněla, ale s žádným z nich jsem nikdy neměl takové problémy.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo se zaregistrujte
Registrace: 27
Zprávy: 203
Váš pes má zřejmě velmi přísné morálky, bude z něj dobrý hlídač, ale tak agresivního psa rozhodně nemůžete chovat v domě. Pokud vám s jeho výcvikem nepomohou ani cvičitelé psů, je lepší ho dát pryč, než se stanou problémy. Samozřejmě ho nemusíte uspat, ale ani bych ho tam nenechával, protože ho nechcete připoutat na řetěz. Pokud je pes v sedmi měsících tak agresivní, dokážu si představit, jaké to bude, až vyroste. Místo tohoto psa je v kolonii, kde jste ho získali, nebo v nějakém zařízení, ale do domu rozhodně nepatří.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo se zaregistrujte
Registrace: 16
Zprávy: 477
1. Je velmi obtížné číst rozsáhlý text, který není rozdělen do sémantických jednotek.
2. Platí jednoduché pravidlo – čím menší štěně, tím více má dovoleno. Jak roste, počet zákazů se postupně zvyšuje. Ale postupně, ne náhle.
3. Proč, ach PROČ jste potřebovali cvičit 3,5měsíční štěně? Jaký kurz OKD, děláte si ze mě legraci? V tomto věku by se štěně nemělo cvičit, ale vychovávat. V první řadě by mělo pochopit, že tohle je jeho domov, jeho smečka, lidé, kteří ho milují atd.
4. Přirozeně to všechno bral jako hru. A veškerý váš výcvik vyšel vniveč. A právě proto, že štěně bylo špatně vycvičené (a s největší pravděpodobností vůbec ne) – začalo se chovat tak, jak uznalo za vhodné.
5. „Manžel potrestal psa, ať už je tchyně jakákoli, je členkou rodiny a nesmí se jí dotýkat.“
Upřímně řečeno, hloupý čin. Pes byl potrestán za naprosto správné chování – chránil dítě, mladšího člena smečky.
6. Soudě podle toho, co píšete o svém manželovi – “hrozilo mu zlomení psychiky” – neměla byste chovat psy. Nedělám si srandu. Nejlepší je je darovat.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo se zaregistrujte