50 vražd denně je normou | Pikabu

Predátor. Vášnivý. Zručný. Nebojácný. Krvežíznivý. Velmi, velmi. Roztomilý? Páni, to jste nečekali, naši drazí přátelé? Nevím, jaké lvy a medvědy jste si při čtení tohoto seznamu dokázali představit, ale dnes si povíme o úplně jiném zvířeti. Nebo spíše dokonce o malém zvířeti, na které se nicméně vztahují všechna výše zmíněná nadávky.

Takže, pojďme kopat zákopy, zásobit se jódem, obvazy a sebeovládáním, protože náš dnešní hrdina je postrachem pro každého živého tvora, kterého potká na své cestě, a krvežíznivost je jeho prostřední jméno.

Tenhle?! Hrozný predátor?! Ano, lasice je jedno z těch zvířat, jejichž jména jsou naprostým opakem jejich charakteru. Nazývat tohoto tvora lasicí je ironie úrovně 80. Je to nejmenší predátor na světě a zjevně jako kompenzaci za svou velikost i jeden z nejagresivnějších. Takové kreslené drobné zvířátko, které chytá ostatní hrdiny za nohy a mlátí je o zdi. Ve skutečném životě vám kouše do krku.

Plyšová hračka, která vám ukousne ruku v lokti.

Tato nadýchaná koule zuřivosti patří mezi lasice. Má za příbuzné fretku a hranostaje. Tomu druhému je podobný i vzhledem, ale jeho srst není tak cenná a je výrazně menší. Samci lasiček váží asi 250 gramů, samice jsou asi o 30 procent menší. Lasičky žijí po celé severní polokouli, liší se barvou, vzhledem, ale spojuje je touha zničit vše živé, co jim stojí v cestě. A také se najíst.

Králík není jen cenná kožešina, ale také pár kilo dietního masa!

Lasice mají neuvěřitelný metabolismus, takže jsou nuceny ve dne i v noci hromadně vystříhat malé savce (a ne tak malé, pokud na ně narazí na cestě), ptáky, plazy, obojživelníky a ukládat si je do budoucna do díry – co když zhor zaútočí uprostřed noci? Mimochodem, díry si nevykopávají, obsazují hotové, poté co se předtím najedly se svými majiteli. Lasice běhají, skáčou, šplhají, plavou, díky tvaru svého těla pronásledují kořist v dírách, neúprosné, jako odpálená střela s naváděcím systémem.

Obzvláště hbité lasice dokáží ulovit 50 kusů denně a uschovat si zásoby na několik dní.

V zásadě patří lasicím velké díky, protože myši je třeba vyhubit a ty jsou pro lasičky hlavním zdrojem potravy, ale vyhubit při tom například slepice se nevyplatí. Soucítím s rolníky a farmářskými domácnostmi, které lasičky dokážou, když chtějí, dohnat k bankrotu.

Když se váš autobus už začal rozjíždět ze zastávky, ale vy věříte, že vám znovu zastaví, a jedete plnou rychlostí dál.

Není zcela jasné, co si část lidí myslela, když se rozhodla použít lasice k boji s králíky na Novém Zélandu, které si tam sami přivezli, ale rozhodně to nebyla jejich hlava! Zřejmě se rozhodli bojovat s ohněm ohněm a ve výsledku tak dali dlouho trpící endemické bezbranné novozélandské fauně další zkoušku síly. Proč jíst králíky, když existují buclatí ptáci hnízdící na zemi, že? Takže tam lasice opravdu divočily, dokud na to nepřišli pomalí lidé a nezačali se snažit lasice „zavalit“ zpět.

A tohle jsou důsledky jen jednoho zvířete!

Tento jmenovec pracího prostředku způsobuje potíže i jiným predátorům. Pokud se jí do cesty postaví konkurent, lasička neustoupí, bude se držet a do posledního dechu neotevře čelisti, můžou ji od ní dostat i draví ptáci, jako jsou například draci.

Zaparkoval jsi na špatném místě. Vypadni odsud se svým nadýchaným ocasem, nebo ho vytáhneme! (Tohle je hranostaj, od lasice se liší jen o něco větší velikostí a černou barvou špičky ocasu.)

Lasice se rozmnožují v březnu, samci bojují o samice (jiným vztahům prostě nerozumí), samice je měsíc zaneprázdněna přípravou měkké, útulné podestýlky pro slepá a nahá mláďata, která s ní budou asi měsíc a půl, dokud neochutnají maso, načež se rozběhnou objevovat tento úžasný svět plný chutných myší, kuřat a králíčků. Lasice se ve volné přírodě dožívají asi pěti let, v zajetí, jak je obvyklé, dvakrát déle.

Vidíte, dokonce se jeden před druhým vyhýbají!

Lasičky jsou častými postavami v uměleckých dílech, a to i v klasických dílech: od Stephena Kinga po Kennetha Grahama. A samozřejmě vždy v negativních rolích, no, jak jinak s tak roztomilými sklony Jacka Rozparovače?

Domácí vrah v dobrých rukou!

Římané používali lasice jako kočky, domestikovali je a neurazili se, když se „kočička“ pokusila majitele kousnout – v té době se se zraněními zacházelo jednodušeji. Nyní se lasice chovají i v domech, jako domácí mazlíčci, ale upřímně řečeno, nelze si pomoct a obdivovat odvahu majitelů – lasici z divočiny vyhnat nelze, ale z lasice divočinu nevyhnat. Predátor je predátor i doma.

V tomhle městě už může zůstat jen jeden myšolov, amigo.