Zpravy

V jakém případě zabírá výbušná zóna v místnosti celý objem místnosti?

7.3.1. Tato kapitola Pravidel se vztahuje na elektrické instalace umístěné v nebezpečných prostorách uvnitř i venku. Tyto elektroinstalace musí také splňovat požadavky ostatních částí Pravidel v rozsahu, v jakém nejsou touto kapitolou upraveny.
Výběr a instalace elektrických zařízení (strojů, přístrojů, přístrojů), elektrických rozvodů a kabelových vedení pro výbušné zóny se provádí v souladu s touto kapitolou Pravidel na základě klasifikace výbušných zón a výbušných směsí.
Požadavky na instalace baterií jsou uvedeny v kapitole. 4.4.
Pokyny této kapitoly se nevztahují na podzemní zařízení v dolech a na podniky, jejichž zařízení jsou ohrožena výbuchem v důsledku použití, výroby nebo skladování výbušnin, jakož i na elektrická zařízení umístěná uvnitř technologických zařízení.

7.3.2. Bang – rychlá přeměna látek (výbušné spalování), doprovázená uvolňováním energie a tvorbou stlačených plynů schopných produkovat práci.
7.3.3. Blesk – rychlé spalování hořlavé směsi, neprovázené tvorbou stlačených plynů.
7.3.4. Doutnající – spalování bez žhavení, obvykle se pozná podle vzhledu kouře.
7.3.5. Elektrické jiskření – jiskra, oblouk a doutnavé elektrické výboje.
7.3.6. Jiskrově bezpečný elektrický obvod – elektrický obvod navržený tak, aby elektrický výboj nebo zahřátí nemohlo za stanovených zkušebních podmínek zapálit výbušnou atmosféru.
7.3.7. Bod vzplanutí – nejnižší (za zvláštních zkušebních podmínek) teplota hořlavé látky, při které se nad jejím povrchem tvoří páry a plyny, které mohou vzplanout ze zdroje vznícení, ale rychlost jejich tvorby je stále nedostatečná pro následné spalování.
7.3.8. Bod vzplanutí – teplota hořlavé látky, při které uvolňuje hořlavé páry nebo plyny takovou rychlostí, že po zapálení od zdroje vznícení dochází ke stabilnímu hoření.
7.3.9. teplota samovznícení – nejnižší teplota hořlavé látky, při které dochází k prudkému nárůstu rychlosti exotermických reakcí, končících výskytem plamenného hoření.
7.3.10. Teplota doutnání – nejnižší teplota látky (materiálů, směsi), při které dochází k prudkému nárůstu rychlosti exotermických reakcí končících vznikem doutnání.
7.3.11. Hořlavá kapalina (dále jen hořlavá kapalina) je kapalina schopná samostatného hoření po odstranění zdroje vznícení a s bodem vzplanutí nejvýše 61 oC.
Výbušné hořlavé kapaliny jsou takové, jejichž bod vzplanutí nepřesahuje 61 o C a tlak par při teplotě 20 o C je menší než 100 kPa (asi 1 atm).
7.3.12. Hořlavá kapalina – kapalina schopná hořet samostatně po odstranění zdroje vznícení a s bodem vzplanutí nad 61 o C.
Hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nad 61 o C jsou klasifikovány jako hořlavé, ale při zahřátí ve výrobních podmínkách na bod vzplanutí nebo vyšší jsou klasifikovány jako výbušné.
7.3.13. Lehký plyn – plyn, který má při okolní teplotě 20 o C a tlaku 100 kPa hustotu 0,8 nebo menší v poměru k hustotě vzduchu.
7.3.14. Těžký plyn – plyn, který má za stejných podmínek jako v 7.3.13 hustotu větší než 0,8 vzhledem k hustotě vzduchu.
7.3.15. Zkapalněný plyn – plyn, který se při okolní teplotě nižší než 20 o C nebo tlaku nad 100 kPa nebo při společném působení obou těchto podmínek mění v kapalinu.
7.3.16. Hořlavé plyny jsou výbušné při jakékoli okolní teplotě.
7.3.17. Hořlavý prach a vlákna jsou klasifikovány jako výbušné, pokud jejich spodní mez zápalné koncentrace nepřesahuje 65 g/m3.
7.3.18. výbušná směs – směs hořlavých plynů, par hořlavých kapalin, hořlavého prachu nebo vláken se vzduchem s dolní mezí vznícení nejvýše 65 g/m 3 při jejich suspendování, která je při určité koncentraci schopna výbuchu, když je zdroj dojde k iniciaci výbuchu.
Za výbušninu se považuje i směs hořlavých plynů a par hořlavých kapalin s kyslíkem nebo jiným oxidačním činidlem (například chlórem).
Koncentrace hořlavých plynů a par hořlavých kapalin ve vzduchu se bere v procentech z objemu vzduchu, koncentrace prachu a vláken se bere v gramech na metr krychlový objemu vzduchu.
7.3.19. Horní a dolní hranice hořlavosti – respektive maximální a minimální koncentrace hořlavých plynů, par hořlavých kapalin, prachu nebo vláken ve vzduchu, nad nimiž a pod nimiž nedojde k výbuchu, i když dojde ke zdroji iniciace výbuchu.
7.3.20. Pokoj – prostor uzavřený ze všech stran stěnami (včetně oken a dveří), s krytinou (stropem) a podlahou. Prostor pod přístřeškem a prostor ohraničený pletivem nebo mřížovými konstrukcemi nejsou prostory.
7.3.21. Venkovní instalace – instalace umístěná venku (venku) otevřeně nebo pod přístřeškem nebo za pletivem nebo mřížovými konstrukcemi.
7.3.22. Výbušná oblast – místnost nebo stísněný prostor v místnosti nebo venkovní instalaci, ve které se vyskytují nebo mohou tvořit výbušné směsi.
7.3.23. Nevýbušná elektrická zařízení – elektrické zařízení, které poskytuje konstrukční opatření k vyloučení nebo znemožnění možnosti vznícení okolní výbušné atmosféry v důsledku provozu tohoto elektrického zařízení.
7.3.24. Obecná elektrická zařízení – elektrická zařízení vyrobená bez zohlednění požadavků specifických pro konkrétní účel nebo určité provozní podmínky.
7.3.25. Bezpečná experimentální maximální vůle (BEMZ) – maximální mezera mezi přírubami pláště, kterou se exploze nepřenese z pláště do okolí při jakékoliv koncentraci směsi ve vzduchu.