Kdy se objevují jahody?

Je pravda, že jahody jsou vlastně jahody? Jahoda je obecný název pro některé druhy jahod. Jahodám se někdy říká pižmové jahody, kaviárové bobule ze západní Sibiře, zelené jahody a samozřejmě pěstované ananasové jahody, jejichž mnoho odrůd zdobí naše postele a plní regály trhů a obchodů.

Odkud se vzaly ananasové jahody? Rostlina, které jsme dříve říkali jahody, ve volné přírodě nikdy neexistovala. Strawberry je kříženec dvou druhů amerických jahod, ale tyto druhy byly nalezeny v Evropě.

V roce 1624 byly jahody přivezeny do Starého světa ze Severní Ameriky a produkovaly neobvykle velké, aromatické a chutné bobule. Již na počátku XNUMX. století přestala být tato rostlina v zahradách bohatých vzácností a francouzský botanik Duchez, specialista na jahody, jí dal jméno „virginská jahoda“, protože rostla hojně v stát Virginie.

V roce 1714 cestoval po Chile francouzský důstojník Frezier, který považoval za svou povinnost doručit tamní velkoplodé jahody do své vlasti. S velkými obtížemi přivezl do Evropy pět rostlin (plavba trvala šest měsíců). Nakonec všechny skončily u stejného botanika Ducheze, který nový druh pojmenoval chilská jahoda. Ale bohužel, chilské jahody jsou dvoudomá rostlina a všech pět přinesených exemplářů se ukázalo jako samice a nenesly ovoce. Zatímco chilské jahody se neúspěšně pokoušeli oplodnit pylem evropských druhů, spontánně je opylovaly jahody virginské rostoucí na sousedním záhonu. Výsledkem byl nádherný velkoplodý hybrid, který dal vzniknout tisícům odrůd ananasových jahod. Na dalším výběru se samozřejmě podílely i evropské odrůdy jahod, ale začátek byl v Duchessově zahradě, za což mu patří velký dík.

Kdy se v Rusku objevily jahody? V Rusku se ananasové jahody poprvé objevily v 17. století, v zahradách Izmailovo cara Alexeje Michajloviče, velkého milovníka všemožných inovací v oblasti zahradnictví a zeleninářství. Až do poloviny dvacátého století však tato kultura nebyla rozšířena. Rusové jedli lesní jahody nasbírané v jejich původních lesích.

Jsou jahody bobule? Každý květ jahodníku má mnoho pestíků a po oplodnění se z každého vyvine plod. Z botanického hlediska tedy jahody nemají plod, ale neplodnost. Říká se tomu multiořech. U zástupců rodu jahodník sedí ořechy na přerostlé masité nádobě. Ale když je pro nás jahoda ananasová jahoda, tak proč nenazvat polynut bobule?

Jaký je přínos jahod? Jahody obsahují spoustu užitečných látek. Obsahuje pro naše tělo tolik potřebné fosfor, fluor a jód. A samozřejmě vitamíny – B, C, E a mnoho dalších. Mimochodem, v obsahu vitaminu C jsou jahody před citróny a jsou na druhém místě za černým rybízem. Kromě vitamínů obsahují jahody mnoho kovů ve snadno stravitelné formě: železo, mangan, draslík, vápník, měď, kobalt, molybden. Z hlediska obsahu vápníku jsou jahody lídrem mezi ovocem a bobulemi. Obsahuje také hodně kyseliny listové, která je nezbytná pro syntézu hemoglobinu. Někteří odborníci doporučují „nabíjet“ tuto kyselinu během sezóny na měsíce předem, aby se zabránilo anémii. Jahody dále obsahují 1,5 % cenných organických kyselin – jablečnou, citrónovou, salicylovou, dále flavonoidy, pektin a třísloviny. A cukry, samozřejmě, hlavně glukóza a fruktóza.

Říká se, že jahody pomáhají při dně. Je to pravda? Říká se, že botanik Carl Linnaeus jedl jahody často a ve velkém množství a v důsledku toho se vyléčil z dny. A Vladimir Soloukhin ve své knize „Třetí lov“ popisuje případ, kdy příbuzný jeho manželky trpěl bolestí jater po dlouhou dobu. Žádné léky nepomohly. A pak jezdil na celou jahodovou sezónu do vesnice a jedl asi dva kilogramy jahod denně. Poté jsem na nemoc zapomněl. Obecně jsou jahody dobré při chorobách ledvin, dýchacích orgánů, hypertenzi, arterioskleróze a poruchách metabolismu soli. V letní sezóně jezte tedy více jahod a zásobte se vitamíny.

Je ale možné zásobit se vitamíny pro budoucí použití? Ve skutečnosti existuje názor, že není možné zásobit se vitamíny. Není to tak úplně pravda. Vitamíny rozpustné ve vodě – C a skupina B – lze skladovat tři až čtyři měsíce během léta a podzimu. Budou spotřebovány právě včas na jaro. Proto mluvíme o jarním nedostatku vitamínů. Ale vitamíny A a D rozpustné v tucích mohou být skladovány rok nebo dokonce dva.

Proč jsou jahody červené? Může za to červenofialový pigment pelargonidin, derivát vitamínu P. Čím je tedy jahoda červenější, tím více vitamínu P nashromáždila. Jahody jsou bohaté na kyselinu listovou (žlutý pigment) a samozřejmě červené pigmenty antokyany.

Jak voní jahoda? Podle vědeckých výzkumů jahody obsahují více než 50 aromatických látek, včetně acetonu, acetaldehydu, methylbutyrátu, ethylkaproátu, hexylacetátu, metanolu, akroleinu a krotonaldehydu. Většina těchto látek jednotlivě zapáchá nechutně. Navíc methanol, aceton a krotonaldehyd jsou silné jedy. V jahodách jsou však zastoupeny v zanedbatelném množství a jejich kombinace vytváří nezapomenutelné aroma. Jistě jste si všimli, že natrhané jahody, které leží v misce na stole, voní silněji než na zahradě. To se děje proto, že jahoda je malý chemický reaktor, který pokračuje v práci, i když se bobule utrhnou. Stále v něm probíhají stovky, tisíce chemických reakcí, při kterých vznikají i pachové látky. Příjemné vůně jsou mimochodem velmi dobré pro zdraví, protože mají blahodárný vliv na naši náladu a pohodu.

K jakým potravinám se jahody hodí nejlépe a proč? Co může být chutnější než zmrzlina s čerstvými jahodami? Toto jídlo chutná tak dobře, protože má skvělou rovnováhu živin. V něm jsou bílkoviny a tuky zmrzliny doplněny vitamíny, sacharidy, mikroelementy a dietní vlákninou z jahod. Taková směs po dosažení chuťových pohárků jazyka probudí aktivitu všech skupin enzymů, které začnou pracovat jednotně jako zpěváci v dobrém sboru. Jahody jsou vhodné i jako přídavek do jiných tučných jídel. Dejme tomu, jahodový dezert po tučném jídle. Faktem je, že kyseliny, které tvoří jahody, urychlují a usnadňují metabolismus tuků. Na základě chemického složení jahod a zásady vyvážené výživy lze předpokládat, že jahody budou dobré i k masu. Tak to zkuste, jezte jahody ve všech kombinacích, i ty nejneobvyklejší. Hlavní je, aby vám chutnalo a abyste na tuto bobulku nebyli alergičtí.

Proč jahody způsobují alergie? Jahody jsou jistě vysoce alergenním produktem, ale jak už to u rostlin bývá, je těžké určit konkrétní látku zodpovědnou za tuto nepříjemnou vlastnost. Mnoho biologů se domnívá, že alergie způsobují barviva v jahodách – antokyany. Speciálně pro tuto příležitost byly vyšlechtěny bíloplodé odrůdy jahodníku, které jsou však obsahem živin poněkud horší než červené. Alergie mohou vyvolat i organické kyseliny, salicylová a askorbová, kterých je v jahodách poměrně hodně.

Kromě potravinové alergie způsobují jahody další podobný stav – potravinovou intoleranci. Objevuje se při nadměrné konzumaci potravin bohatých na histamin. Histamin rozšiřuje kapiláry a činí jejich stěny propustnými; Právě jeho působením nám při alergiích zčervená kůže a otékají sliznice. V jahodách není histamin, ale podporuje jeho zvýšenou syntézu v těle.

Jaké jahody rostou ve Starém světě? Lesní jahody rostou v lesích Evropy a západní Sibiře. Ve středověku, před dovozem amerických velkoplodých forem, se pěstoval v zahradách evropských šlechticů. Na východní Sibiři, na Dálném východě, v Číně a Mongolsku jsou lesní jahody nahrazeny blízce příbuzným druhem – jahodníkem východním, navenek těžko rozeznatelným od své západní sestry. V evropské části Ruska a západní Sibiře rostou pižmové jahody s malinovými nebo bělavě růžovými bobulemi. A na suchých, teplých loukách, na okrajích a ve světlých lesích jsou houštiny zelených jahod (nebo lesních jahod). Stanovištěm této bobule je jižní Sibiř, Kavkaz, Kazachstán, Střední Asie a evropské Rusko. Její plody, zelenobílé a červenající se pouze na vrcholcích, mají sladší chuť a jemnou vůni než lesní jahody. Jsou ale náročnější na sběr, protože je těžké je oddělit od kelímku.

Ilustrace Elena Staniková

Jahody jsou snad nejletnější bobule. Pěstuje se v mnoha zemích světa jak na celých plantážích, tak na vlastních záhonech. Jahody totiž miluje každý – dospělí i děti. Ale kromě čerstvých aromatických bobulí i jahodový džem, jahodový kompot, koláče s jahodovou náplní a mnoho dalšího.

Hned je třeba říci, že jahody vlastně vůbec nejsou to, na co jsme zvyklí. Ve skutečnosti je známý jahodník zahradní jahodník a pravé jahody rostou v lesích a liší se od toho, čemu říkáme jahody. Lesní jahody mají drobné bobule s výraznou vůní a světlou dužinou, výnosem a trvanlivostí jsou horší než jahody zahradní. Ale aby nedošlo k záměně, budeme zahradní jahody nazývat obyčejnými jahodami.

Pravděpodobně domovinou jahod je východní Asie a do Evropy se dostaly v dobách starých Řeků a Římanů, i když z té doby se o nich dochovalo jen velmi málo zmínek. Jahody se nacházejí v lékařských pojednáních Apuleia, v básních Ovidia a Varra a v Pliniově přírodní historii. Je známo, že v Evropě se jahody pěstovaly již v roce 1300 díky tomu, že Francouzi poté začali přenášet lesní jahody z volné přírody do zahrady. V té době byly květy jahod považovány spíše za dekorativní květiny než za ovoce. V roce 1368 dokonce král Karel V. nařídil vysadit ve své královské zahradě Louvre v Paříži více než tisíc keřů jahodníku. Nejstarší dochované vyobrazení jahod pochází z roku 1485.

Britové, mimochodem, byli také prvními obdivovateli jahod. V polovině 16. století už byla obliba jahod mezi obyvatelstvem obrovská. Jeden z tehdejších autorů píše, že v létě se daly jahody najít na jídelním stole každého člověka s vínem a cukrem a bobule se daly vypěstovat docela velké. A Francouzi začali se selekcí jahod. Francouzský důstojník a špión na částečný úvazek Amédée Frezier, vracející se do vlasti z chilského města Concepcion, s sebou na začátku 18. století vezl místní kuriozitu – lesní jahody a jen pět keřů. Po příjezdu daroval dva keře lodnímu ubytovateli, jeden keř daroval pařížské Královské botanické zahradě, jeden si nechal pro sebe a poslední dal svému šéfovi, který žil v Brestu na Bretanském poloostrově. Už měl keře virginských jahod přivezených ze Severní Ameriky. Nedaleko vysadil chilské jahody a křížením byla získána nová velkoplodá odrůda. Kromě toho byly bobule tak voňavé a byly tak velké, že je zvláště přicházeli obdivovat obyvatelé města.

Jahody se v Rusku objevily v polovině 1709. století, ale teprve koncem XNUMX. století byly vyvinuty velkoplodé odrůdy. Vše začalo otcem Petra I. – carem Alexejem Michajlovičem. Jak víte, měl rád lov a zahradničení a ve vesnici Izmailovo měl velkou zahradu, kde se pěstovaly plodiny, které byly v té době pro Rusko exotické. Nejslavnějším zahradníkem Alexeje Michajloviče byl Trifon – dokázal s ním mluvit celé hodiny, přestože bojaři čekali, až ho přijmou. Zahradník Tryphon vždy přicházel do královských komnat s dárky pro děti. Jednoho dne Tryphon znovu přišel na královo zavolání a pohostil malého Petra Alekseeviče velkou, sladkou a voňavou bobule, kterou mladý následník trůnu neznal. Večer při večeři celá královská rodina ochutnala brzkou sklizeň lahodných bobulí. Brzy se u královského stolu podával jahodový džem, kompoty, marmeláda, džusy a léčivý čaj. Jahodový džem se stal oblíbenou pochoutkou Petra I. V roce XNUMX, když byl v Azově, poslal Petr do Moskvy následující příkaz: „Z Izmailova pošlete na podzim do Azova kořeny jakéhokoli lektvaru, zejména jahody, a dva zahradníky, aby abych je rozmnožil.” Guvernéři ruského cara rozšířili jahody v asijské části Ruska.

Jednou z prvních odrůd byla jahoda francouzského původu s názvem Victoria. Po mnoho desetiletí v řadě byla tato odrůda přední a její jméno se rozšířilo na všechny jahody. Více než sto let se pěstoval v zahradách majitelů pozemků a klášterů a dal mu místní názvy – „Koralka“, „Khlopovka“ a další. Nyní Victoria ztratila svou popularitu a ustoupila cennějším odrůdám. Dnes je známo více než tisíc odrůd! Existují bílé bobule (odrůda „Ananas“ může kupujícího obecně uvést v omyl – navenek to vypadá jako nezralé jahody, světle růžové nebo bílé bobule s červenými semeny), žluté, vínové. Tvar bobulí je také rozmanitý – kapkovitý, hranatý, kulovitý, vidlicovitý. Obecný vědecký název pro jahody je Fragaria vesca, což znamená „voňavý jedlý“.

Jeden ze slavných francouzských šéfkuchařů Gilles Marchal věří, že jahody by měly mít jednu vlastnost – měly by být čerstvé, nasbírané maximálně před 48 hodinami a neměly by se po tuto dobu nechat v lednici. Kuchař považuje čerstvé jahody a jahody převážené z daleka za různé bobule a všechny pokrmy raději připravuje z prvních. V průběhu let ale vznikl další žebříček: džemy se dají dělat z nezralých jahod, zralé jdou do kompotů, pečiva a moučníků. Zralé, ale ne atraktivní na vzhled – v želé nebo zmrazené, přezrálé – v marmeládě, sirupu nebo omáčce. Ideální zralé jahody se samozřejmě podávají samotné. Dobře se doplňuje s chutí šampaňského, bílého vína, mandlí, smetany a čokolády. A slavný šéfkuchař Heston Blumenthal tvrdí, že jahody se hodí k sýru Roquefort, petrželce a květáku. Existuje dokonce i tak exotické jídlo, jako jsou jahody smažené na másle a černém pepři!

Jahody mají kromě úžasné vůně a chuti celou řadu prospěšných vlastností. Jahody obsahují hodně organických kyselin, tříslovin a barviv, vitamíny C, B1, B2, B6, E, PP obsahují také kyselinu listovou, která stimuluje tvorbu červených krvinek. Jahody působí blahodárně proti stresu a pomáhají udržovat dobrou náladu: 150 g snědených bobulí dokáže neutralizovat negativní emoce. Pět středně velkých bobulí obsahuje tolik vitamínu C jako jeden velký pomeranč. Pokud budete jíst jahody každý den, posílí se imunitní systém a stěny cév. Tato bobule má silné protizánětlivé a antimikrobiální účinky. Jahody potlačují rozvoj chřipkového viru – uschlé, svinuté a následně usušené listy tvoří čaj užitečný při nachlazení. Přítomnost jódu v jahodách kompenzuje jeho nedostatek v každodenním jídle a pitné vodě a bobule také pomáhají doplňovat nedostatek železa.

Jahody respektují i ​​kosmetologové – jahodové masky dokonale tónují a bělí pokožku. Kyselina obsažená v bobulích má navíc mírný exfoliační účinek a přítomnost malých semínek působí jako jemný peeling. Měď obsažená v bobulích stimuluje tvorbu kolagenu, který udržuje pokožku pružnou.

Jahody jsou velmi křehké a špatně se skladují, zvláště pokud jsou bobule poškozené. Proto při výběru jahod platí první pravidlo, že bobule musí být celé. Čerstvost jahod naznačí listy na bázi – měly by být špičaté a trčet různými směry. Nebojte se nepravidelných tvarů a různých velikostí bobulí, ideální tvar ne vždy naznačuje kvalitu a chuť bobulí a velké bobule se mohou jednoduše ukázat jako „bavlna“. Z bobulí je lepší po umytí otrhat stopky a před uložením jahod do lednice by se neměly vůbec mýt. Studené jahody ztrácejí chuť i vůni, proto je po vytažení z lednice musíte chvíli uchovat při pokojové teplotě. Lepší je ale kupovat tolik jahod, kolik během dne sníte.

Fakta o jahodách:

• Jahody jsou jedinou bobulí, jejíž semena se nacházejí na vnější straně a na jedné bobuli je asi dvě stě semen.
• Sladké jahody mají méně cukru než citrony.
• Největší jahodový dort na světě o váze 2 961 kg upekli Texasané v roce 2005 pro týdenní jahodový festival.
• Největší bobule byla utržena v roce 1983 v americkém Kentu. Její váha byla 231 gramů. Pravda, chutnalo to skoro nepoživatelné.
• Nejdražší jahody můžete ochutnat v restauraci Arnaud’s v New Orleans. Arnaudovy jahody podáváme se smetanou, ozdobené lístky máty a prstenem s téměř 5karátovým růžovým diamantem. Tento dezert stojí 1,4 milionu dolarů.