Jak víš, že Rose nemá železo?

– A-jedna-dva-tři, a-jedna-dva-tři, a – otoč se, děvče!

Rose si povzdechla a poslušně se otočila. Naposledy tančila v benátském paláci osvětleném stovkami svíček na křišťálových lustrech zavěšených u stropu. Byla obklopena dvorními dámami v maskách a hudbou, která ji unášela do víru stříbrných odstínů.

Rachotivé cinkání klavíru se vůbec nepodobalo benátskému orchestru, nohám se nechtělo tančit. A pak Bella odmítne uposlechnout přísné požadavky slečny Fellové ohledně zdvořilých postav kvadrilky a neustále dělá svýma nohama složité preclíky, což slečna Fellová neschvaluje. I ta nejveselejší melodie bude působit neradostně, pokud každých pár taktů klavír ztichne a klavírista rozhořčeně syčí.

Rose zavřela oči a vzpomněla si, jak hezké bylo držet měkké bílé kožešinové rukavice místo Isabelliných tenkých horkých prstů.

– Rose! Tedy alespoň ty! Chasse [1] Ach, to je dost, přestaň, už to nevydržím. Řekni pokojským, že si dám v pokoji čaj s levandulovými sušenkami. – Slečna Fellová, na tak postarší dámu neuvěřitelně energická, vyskočila ze stoličky a širokými kroky – pokud možno na pravou dámu – opustila místnost.

Rose se posadila na pozlacenou židli a zavrtěla hlavou.

– Paní Jonesová dostane ránu. Jsem si docela jistý, že v kuchyni nejsou žádné levandulové sušenky. Donutí Sarah, aby špendlíkem udělala dírky do obyčejné sušenky a dala do ní levanduli.

„Slečna Fellová to pravděpodobně ví, když je tak mocná čarodějka,“ řekla Bella zamyšleně, klouzala po naleštěné parketové podlaze dokonalými kroky a pak se posadila na parapet vedle Roseina křesla.

– Už to jistě víš. „Dívky si vyměnily pohledy a Rose sklopila oči a slabě se usmála.“ Ještě před několika měsíci byla sirotkem z dětského domova. Poprvé uviděla Bellu, když zapálila krb ve své ložnici. Byla odvedena ze sirotčince, aby se stala nejmladší služkou v domě Bellina otce, Aloysius Fountain, který sloužil jako poradce krále. Ale pak student pana Fountaina, nepříjemný Freddy, zjistil, že Rose umí také kouzlit, a všechno se změnilo. Dokázala si představit, že se jednou naučí tančit – i když lekce dopadnou monstrózně?

Slečna Fellová žila v domě pana Fountaina od chvíle, kdy se vrátili z Benátek, kam se vydali pronásledovat šíleného čaroděje Gossamera. Nebyla vůbec jako skromná vychovatelka, ale navzdory tomu vzala Bellinu výchovu do svých rukou a trvala na tom, aby byla na lekcích přítomna i Rose. Rozhodla se také učit některé předměty Freddiemu, ale ten si během dnů etikety a hodin genealogie vytvořil zvyk trpět neznámými nemocemi.

Pan Fountain se každopádně chystal najít Belle novou vychovatelku, protože ta dívka nešťastnou slečnu Anstruderovou před odjezdem do Benátek úplně dohnala na pokraj. V Belle se začala probouzet magie – a nemohla ji pořádně ovládat. Rose matně tušila, že se Bella moc nesnaží, protože je to zábavnější. Bohužel kouzlo v ní bylo neuvěřitelně silné.

Nikdo si ani neuvědomil, jak mocný je, dokud před dvěma týdny nepřistáli v Doveru. Jak pan Fountain předpověděl, benátská loď jim sotva umožnila vystoupit, než znovu vypluli. Zdálo se, že kapitán vůbec nepotřebuje pořádný vítr a začarované plachty se navzdory klidu nafoukly samy.

Rose a celá společnost zůstali na molu sami, což se panu Fountainovi nemělo stát. Byla krutá zima a Rose se cítila opuštěná, dívala se na šedou vodu a stejně šedou oblohu. Vypadalo to, že bude zase sněžit, ale aspoň to zakryje špinavou břečku pod nohama. Cesta do Benátek se ukázala jako nebezpečná, děsivá a málem je stála život – ale zároveň to tam bylo vzrušující a jejich vlast jim poskytla nudné přijetí. Všude na zdech byly nalepeny otrhané mobilizační nápisy a válka s Talisianskou říší se zdála blíž a nevyhnutelnější, než když odešli.

Bella se přitiskla k Rose a zasténala, schovala ruce do obrovského bílého kožešinového rukávníku. Zdálo se, že její modré oči na její vyčerpané, zmrzlé tváři se ještě zvětšily.

– Chci kočár! – zakňučela. – Je mi zima. Tati, zavolej kočár. Chci domů!

„Chci, chci. “ zabručel Freddie. „Nebojte se, pane, poběžím do hostince a požádám o kočár.“ Sedněte si zatím na tento podstavec. „Zavedl majitele k železnému kotevnímu patníku a úzkostlivě zkoumal místo na vestě, kde byl pan Fountain zraněn dýkou. Mladý lokaj Bill mu pomohl posadit čaroděje. „A nenech Bellu hysterčit.“ To vám ránu určitě znovu otevře.

– Děkuji, Frederiku. – Pan Fountain si unaveně povzdechl. Chlad na něj očividně zapůsobil stejně jako na Bellu.

– Nemám žádnou hysterii! – Bella plácla Freddieho po ruce. „Nedovolím, aby se o sobě říkaly takové ošklivé věci.“ Omluvte se! Tati, řekni mu to!

– Bello, zlato! – Slečna Fellová se povýšeně zamračila. – Chovejte se jako dáma, buďte laskavá.

„Nejsem dáma, je mi osm let, je mi zima a chci domů!“ „Poslední slovo se změnilo v hrozné vytí a Rose si zakryla uši rukama, ve kterých bolest začala pulzovat v rytmu vibrací Bellina hlasu.

Z nejbližší lodi, velkého střihače, bylo slyšet křik; stěžně na lodi se třásly a námořníci padali na palubu s hlavami v dlaních.

„Bello, přestaň. Prosím. “ zašeptala Rose. Nebyla žádná naděje, že ji Bella uslyší. Jak to dělá? Vždycky uměla křičet – slečna Anstruderová opustila domácnost Fountain poté, co jí Belly křičely z uší. To se ale ještě nikdy nestalo.

Příval zvuků se na okamžik zastavil a Rose mohla otevřít oči, ale Bella právě lapala po dechu. Ještě vteřina a vytí začne znovu. Rose se zděšeně rozhlédla a uvědomila si, že ostatní se drží za uši stejně jako ona. Bill spadl na zem a přetáhl si livreju přes hlavu. Pan Fountain vyčerpaně sklouzl ze skříně. Freddie se ho pokusil podepřít a přitiskl si tvář k rameni svého majitele v naději, že si ochrání uši.

Bellin otec! Ona ho zabije! Rose udělala rozhodný krok směrem k Belle, kterou ten zvuk zřejmě zranil. Ležela ve sněhu, schoulená do klubíčka a vydávala stále stejný zvuk z jiného světa.

– Bello! – Rose ji vytrvale tahala za rameno a křičela. Dokonce i sundání jedné ruky z mého ucha bylo nesnesitelně bolestivé. – Bello, přestaň! BELLA! – Rozzlobená Rose se uchýlila k lékům paní Jonesové na hysterické služebné a udeřila Bellu do tváře.

Křik náhle ustal, Bella zvedla hlavu a podívala se na Rose a přitiskla si ruku na tvář.

Rose opatrně ustoupila.

„Ano,“ přiznala a zeptala se sama sebe, jestli je čas utéct. Ale Bella nevypadala ani tak naštvaně, jako překvapeně.

– Proč? “ řekla tiše a promnula si tvář. Náraz zanechal stopu na její bledé kůži, ale Rose se necítila provinile.

– Podívej! – vyštěkla a zvedla Bellu na nohy. Už se nebála. Teď zuřila. Jak Bella nechápe, co udělala?

Bella visela v náručí a rozhlížela se po ostatních. Kočka pana Fountaina, Gus, byla rozvalená na chodníku; bílá srst se mu ušpinila na špinavém ledu, ocasem slabě škubal a vyčerpaně si olizoval tlapu.

„Všechno je to kvůli tobě, Bello!“ “ Rose ukázala prstem jeho směrem. – Kvůli vaší hloupé, sobecké, dětské hysterii. To není možné.

„Ale já nechtěla. “ zašeptala Bella sotva slyšitelně. Pak přiběhla k otci a položila mu ruku na rukáv. Freddie stále klečel vedle svého majitele a tenký pramínek krve mu stékal z ucha dolů po krku na naškrobený límec.

Stížnost na historii

• Přidat na svůj profil
• Sdílejte e-mailem
• Stížnost na historii

Probudil jsem se z toho, že se mnou někdo třásl ramenem, když jsem otevřel oči, uviděl jsem svou sestru, jejíž tvář byla bledá, jako by viděla ducha.
Okamžitě jsem se posadil na postel
-Jo, co se stalo?
-někdo zveřejnil video zápasu Lu-yue. Nechápu, proč se to děje teď. Nyní jsou všichni shromážděni v prvním patře, oblékněte se a sejděte dolů - poté odešla a zavřela dveře.
Přikývl jsem, odhodil přikrývku a šel do koupelny. 
Po rychlém umytí obličeje a zapletení jednoho copu jsem šel ven a převlékl se (ten vlevo a bez tenisek)
 
 
  
 
Sešel jsem dolů, sešel do prvního patra a zahnul za roh, kolem bylo hodně lidí. Zřejmě je to stejné video, o kterém mi řekl Lu-Yue. U stolu jsem viděl celý tým. Ale nebylo pro mě místo, tak jsem se postavil za Lu-Yue.
"Neboj se, jsem si jistá, že všechno bude jasné." Položila mu ruce na ramena. Na moje slova jen přikývl.
- a teď, když máme všechno pohromadě, můžeme začít. - Xiao-Rui začal mluvit, všiml jsem si, že tam není žádný tlustý muž. Zajímalo by mě, kde je. 
-No, za prvé, jsem si jistý, že to byl útok na Lu-Yue. Jakmile se k nám po roce pozastavení vrátil, hned někdo zveřejnil video. Aby mu zabránil v návratu. A to video měli jen ti přítomní. Budu upřímný. Víte, proč informace ještě neunikla? Protože o videu vědělo méně než 20 lidí, včetně ochranky a policie. Ochranka a policie jsou dospělí lidé, podle jejich názoru to, co se stalo, s nimi nemá nic společného, ​​jsou to jen mladí lidé, kteří se pohádali. Takové případy se ani u soudu neberou v úvahu. Z těch, kteří věděli, jsme zůstali jen my a tým JK. Jsem si jistý, že JK by toto video nezveřejnil na internetu. Vzhledem k síle veřejného mínění by zveřejněním tohoto videa nic nezískali. Byli nervóznější než my. Proto jsme se rozhodli věc utišit. - tady se moje sestra rozhodla položit otázku.
- proč? "Nezačal ten boj Lu-Yue?" zeptala se a okamžitě dostala odpověď od vůdce.
"A oni odpověděli," odpověděl.
"Není to sebeobrana?" zeptala se ho sestra.
-Tomu se nedá říkat sebeobrana. Kdyby chtěli Lu-Yue uklidnit, zabouchli by ho do dveří a láhev by sebrali. To je sebeobrana. A také ho porazili. Tohle už je boj, i když si myslím, že mu slouží správně,“ odpověděl vůdce a podíval se na svého bratra. Cítil jsem, jak se Lu-Yue napjal a poklesl. Palci jsem ho hladila po ramenou, aby se uvolnil. 
"To stačí." "No, jeden z nás to udělal." Nevím, kdo to byl, ale jako zástupce klubu doufám, že se přiznáte a tento problém vyřešíme, teď se o našem týmu hodně šušká, náš tým má potíže, pokud nebudeme Nespojujte se v takové chvíli, bude to jen horší.
Najednou přišel tlustý muž a postavil se naproti a žvýkal jen z druhé strany.
"Zveřejnil jsem to video," řekl tlustý muž. Udělal tohle? Ale proč mi Lu-Yue samozřejmě řekl, že ho poté začali nenávidět. Ale tolik. Tohle už je moc.
"Tlustý chlap?" zeptala se Kat.
-Tong-Yao, promiň, nemyslel jsem si, že tě to ovlivní. Cílem byl pouze Lu-Yue. Opakuji, ať je náhradou nebo prostě odejde do jiného týmu. Je na rozhodnutí klubu, ale já to nepřijmu." přerušil Min tlusťocha.
- Přestaň, tlustý muži.
"Jak ho můžeš pustit dovnitř, já jsem proti tomu!" řekli Fatty a Kay
"Také jsem proti," odpověděla Kay.
Lu-Yue se z toho potopil ještě víc.
"Co to děláš?" Kat ho lehce postrčila. 
- Kvůli němu musel Min opustit e-sporty, dluží mu vysvětlení. 
V tu chvíli jsem to už nemohl vydržet a zrovna když chtěl Min něco říct, přerušil jsem ho.
-Kay, Min kvůli tomu nemohl odejít. Měli byste vědět, že naši profesionální e-sportovci se často zraní na rukou. Možná měl takové zranění. A ten boj to jen ovlivnil. Ale Lu-Yue za to nemůže - Všichni se na mě podívali. A vůdce položil otázku.
-Jak víš, že to není tvoje chyba?
-Lu-Yue a já se známe docela dlouho a řekl nám, jak se to doopravdy stalo. Ale ty jsi mu nevěřil. Ale věřím, že bojoval z nějakého důvodu - Chen sklonil hlavu a podíval se na stůl. 
-proč jsi se s nimi pral a proč jsi do toho zatáhl důl, proč jsi do toho zatáhl celý tým, myslíš si, že je cool bojovat s flaškou v ruce, ale tehdy jsem byl taky student, já se také dostal do bojů. Ale už jsem s tím skončil. Protože jsem hráč eSports. Bojovníci, vím, že za ně nebudu jen trestán a vynadán, to se týká týmu, klubu a všech e-sportů. Pokud o tom přemýšlíte, bylo to kvůli vám, že jsem se musel vzdát profesionálního sportu. Kvůli vám jsme se nedostali do finále šampionátu, všechno naše úsilí bylo v háji! Ale nakonec, víte, co si lidé myslí o esportech? Že jsme závislé, nezaměstnané děti, které si mohou jen hrát. Tohle poslouchám každý rok. Byl jsem naštvaný, ale nějak jsem nemohl odpovědět, protože bez ohledu na to, jak tvrdě jsem pracoval, jsem se nesnažil vysvětlit, že ne všichni hráči eSports jsou hloupí lidé, kteří neumí nic jiného. Stojí za to se nad tím zamyslet a pamatuji si zbytečné lidi, jako jste vy, kteří svým příkladem ukazují, že to, co o nás říkají, je pravda. Že jsme všichni hloupí kreténi,“ nepřestával mluvit tlustý muž. V tu chvíli moje sestra něco psala do něčího telefonu: „Vy sám jste se dostal do problémů a dostal jste se do nich, myslíte si, že můžete předstírat, že se nic nestalo, dokonce i rok po pozastavení? Myslíš, že takhle se dá vyhnout zodpovědnosti! - Min přerušil ego.
-Tlusťochu, mýlíš se. Lu-Yue s nimi nebojoval, protože chtěl, bylo to proto, že nás uráželi, a tak se bránil - poslouchal jsem Minu a přikývl na jeho slova. Jako by je potvrzoval – v takové situaci by to udělal kdokoli. - Než stačil domluvit, přerušil ho tlustý muž.
-ale já ne! Lu-Yue je vinen, proč ho chráníte!? Proč! - Lu-Yue ho náhle přerušil.
-dost! Vím, že jsem neuváženě stáhl tým ke dnu, ale neděláte to samé, když zveřejňujete video? "Váš tým trpěl!" řekl, ale tlusťoch se nenechal a dál vyvíjel tlak na Lu-Yue. Cítil jsem, že Lu-Yue brzy ztratí nervy a začal jsem ho hladit po ramenou, občas masírovat.
"Rozdíl mezi námi je v tom, že já znám pokoru, zodpovím se za svou chybu a ty jsi zbabělec, který může jen utéct!" To byla poslední kapka Lu-Yueovy trpělivosti. A ztratila to.
"No, zopakuj to!" Začal jsem držet Lu-Yue, aby toho tlouštíka neuhodil. Yao držel tlusťocha a vyvedl ho na balkón. Dřepl jsem si vedle Lu-Yue.
"Neboj se, jsem si jistý, že všechno přijde k rozumu." Jen přikývl a sklonil hlavu. Objala jsem ho a on mě objal zpět. Dlouho jsme u něj neseděli, když k nám najednou přišel Tong Yao a požádal nás, abychom se dívali na Aijiain stream. Vzali jsme notebook, zapnuli stream a začali se dívat. Aijia řekla všechno stejným způsobem, jako mi řekl Lu-Yue. Proto jsem některé body znal. Po zhlédnutí se všichni Lu-Yue omluvili. Byl jsem rád, že vše dobře dopadlo.
"Zahrajeme si spolu?" navrhl jsem Lu-Yue.
"Roztrháme všechny!" Je sebevědomý jako obvykle. Najednou jsem si všiml, jak se na mě Chen dívá a chce do mě svým pohledem vypálit díru. Podíval jsem se na něj, naklonil hlavu na stranu a zeptal se.
"Nechceš jít s námi?" odpověděl.
"Ne, pojďme ven." Přikývl jsem "Lu-Yue může zatím sedět na mém místě." Brzy tam budu.
-ok anděli- a odešel. A Chen a já jsme šli ven.
"Odkud znáš mého bratra a proč spolu komunikujete jako pár?" zeptal se okamžitě vůdce a založil si ruce na hrudi.
- A co? Žárlíš na mě?) - zeptal jsem se, trochu jsem se předklonil a podíval se vůdci do očí.
-Nebuď blábol, nemám tvůj vkus? "Jenom by mě zajímalo, jak znáš mého bratra," odpověděl.
-Dobře, řeknu vám to. Při společném hraní jsme potkali tvého bratra. Vylepšil jsem své postavy a on jednoduše zvýšil svou hodnost. Hráli jsme dobře jako tým. Po našem vítězství jsme si vyměnili kontakty a začali komunikovat. Vyprávěl mi o svých problémech, o tom, jak dny plynou a mnohem více. Považuje mě za svou sestru. A já jsem jeho bratr. I když nejsme rodina jako ty a on. "Budu ho chránit." Když jsem dokončil příběh, odpověděl Chen.
-Vidím, už jsem si myslel, že můj bratr nemá vkus.
-Hej! Jsi úplně blázen? Nejsem vůbec špatná holka. - Našpulil jsem se, založil si ruce na hrudi a otočil se.
Na což se zasmál a pohladil mě po hlavě.
"No, nezlob se maličký, pojďme si hrát." Potom se vrátil do tábora. 
-Co je s ním? Opravdu jsi se do mě zamiloval? Takhle to být nemůže. - Taky jsem jel na tábor. A šla na hřiště. Sedl jsem si k Yaoovu počítači a začal jsem si hrát s Chenem a Lu-Yue. Hráli jsme dlouho. Dokud nešel Lu-Yue podepsat smlouvu s klubem. Dohrál jsem a odhlásil se ze svého účtu a dal místo své sestře, která chtěla cvičit. Rozhodl jsem se odpočívat a kreslit. Šel jsem do svého pokoje pro malé album a tužky. A posadila se v obývacím pokoji na pohovku. A začal jsem přemýšlet, co nebo koho bych měl nakreslit. Najednou můj pohled padl na našeho vůdce. Když jsem se podíval zblízka, viděl jsem, jak je soustředěný. A začala kreslit čáry na papír. Vzal jsem si tedy sluchátka a zapnul hudbu, abych si odpočinul i psychicky.
Po nějaké době se mě někdo dotkne ramene, byl to tlustý muž.
Sundal jsem si sluchátka.
"Přítelkyně, co to děláš?" zeptal se mě.
Ano, kreslím zde našeho vůdce a kresbu jsem mu ukázal. Stála s otevřenou pusou.
 
" aria-label="Reklama">