Hlavní boss poražen (Chainsaw vs Undead): nabbla1 — LJ

Ukázalo se, proč se to tak špatně řezalo: jak nás učí filmy, je nesmírně těžké zabít někoho, kdo je už mrtvý a začal se rozkládat!

Potkal jsem lyžaře, který říkal: tenhle strom tam leží už 5 let a začal hnít, o to jde – pila se zasekne v tom shnilém dřevě. Pokud budete dělat vše podle návodu a nebudete na pilu tlačit (necháte ji řezat vlastní vahou), tak se pila cestou k neřezané části zasekne a bude se marně, ale velmi silně otáčet – kus dřeva svírá řetěz z obou stran a funguje jako brzda.

Pokud na pilu zatlačíte, nakonec začne řezat, ale velmi silně, řetěz se přehřeje a olej z pily začne kouřit, to jste mohli vidět ve videu „final boss“ (https://www.youtube.com/watch?v=Jz3WjSc_fKc). Navíc se kvůli přehřátí řetěz natahuje (roztahuje), a proto se hned napoprvé uvolnil.

Metodou pokus-omyl jsem zjistil, jak řezat shnilé dřevo: použijte konec pneumatiky, ale ne přesně okraj, ale trochu níže, aby pila nemohla narazit na čelo. Jakmile jsem to udělal, viděl jsem, jak rychle piliny létaly – konečně to řezalo slušným tempem.

Zrovna nedávno jsem mluvil o špatném vlivu počítačových her – když se pokusíte použít motorovou pilu, jako v Doomu, zraníte se, protože tam hráč zaboří pilu do dalšího monstra, jako dýku, a prořízne ho. A takto to je – pokud řežete zombie (shnilé dřevo), tak je to jediný způsob, jak to udělat.

A zajímavé je, že není kulatý – je to, jako by se už zploštil pod vlastní vahou.

Zvláštní prohlubeň ve tvaru prstence uprostřed – byl někdo jiný zevnitř sežrán?

Ale řezání není tak hrozné, stejně je potřeba poleno odtáhnout. Rozřezal jsem ho na dvě části, ta levá se konečně pohnula z místa, a pak jsem chytil lyžaře a společně jsme ho odtáhli na stranu. Zkoušeli jsme pohnout i s tou pravou částí, ale ta nijak nereagovala.

Našel jsem březový kmen (ležel vpravo), zatlačil jsem ho pod tento kmen a snažil se ho odtlačit z jeho obvyklého místa jako pákou. Opřel jsem se o něj oběma rukama, vytáhl ho nahoru, kmen se u paty zlomil (je vidět úlomek). Myslel jsem si, že není úniku, a začal jsem ho znovu řezat napůl.

Ale narazil na suk, který neviděl, začal větev vykopávat a zjistil, že kromě toho, co trčel nahoru, je tam ještě jeden, který je celá pod sněhem. Počasí teď bylo veselé, sníh už mnohokrát roztál a znovu zmrzl a proměnil se v tvrdou krustu. Ani rukou se pořádně nevyhrabe, nejdřív jsem do krusty zuřivě bil lyžařskou holí, ale pak jsem našel vhodnější nástroj – rycí klacek! Když jsem tuto větev vykopal, ulomil jsem ji a začal kládu vykopávat dál, co když tam bylo ještě něco jiného?

Ano, na druhé straně byla další zakopaná větev, tu jsem taky vykopal.

Znovu jsem pod něj dal březový kmen, vytáhl ho nahoru – a ejhle – kmen se pohnul z mrtvého bodu, otočil se doprava na svém uzlu a pak se prostě jen otočil o 90 stupňů kolem tohoto uzlu! A zbývalo už jen uvolnit závěj vpravo a kmen odvalit na stranu – vypadalo to jako otevřená brána.

A zamířil domů. Tentokrát jsem se s lubrikantem zase spletl – měl jsem použít tekutou mast, ale ta mi fakt nechutná, je taková hnusná, doufal jsem v tuhou Violet Special, ale nakonec jsem celou cestu jel výhradně po rukou, bylo zbytečné hýbat nohama – lyže se pohybují dopředu i dozadu naprosto stejně. Nevím, možná by ani tekutá mast nepomohla, lyžařská trať byla úplně zamrzlá, lyžovat se tu nedá, musíte si tu zařídit bobovou dráhu!