Co znamená písmeno L na elektrickém schématu?

1.1. Konvenční alfanumerická označení (dále jen označení) jsou určena:

pro jednoznačné zaznamenání ve zkrácené formě informací o prvcích, zařízeních a funkčních skupinách (dále jen části objektu) a dokumentaci k objektu;

pro odkazy na odpovídající části objektu v textových dokumentech;

pro aplikaci přímo na objekt, pokud to umožňuje jeho konstrukce.

1.2. V závislosti na účelu a povaze přenášených informací jsou stanoveny následující typy označení:

nejvyšší úroveň – zařízení (doplňkové označení);

nejvyšší stupeň – funkční skupina (doplňkové označení);

konstruktivní umístění – konstruktivní označení (doplňkové označení);

prvek – označení pozice (povinné označení);

elektrický kontakt (doplňkové označení);

část předmětu, se kterou je tato část předmětu spojena, nebo umístění obrázku na dokumentu nebo informace o této části předmětu (označení adresy).

V závislosti na úplnosti přenášené informace může mít konvenční alfanumerické označení jednoduchou nebo složitou strukturu, tzn. struktura ve formě označení jednotlivých typů nebo ve formě složeného označení.

V případě potřeby je dovoleno používat označení a jejich kvalifikační symboly, jejichž typy nejsou touto normou stanoveny. Obsah a způsob zápisu takových označení musí být vysvětlen v dokumentaci k objektu (například na poli diagramu).

Definice pojmů používaných v normě jsou uvedeny v Referenčním dodatku 2.

1.3. Použití konvenčních alfanumerických označení v dokumentech je stanoveno pravidly pro provádění příslušných dokumentů (diagramy, výkresy, textové dokumenty atd.).

2.1. Pro konstrukci zápisů se používají velká písmena latinské abecedy, arabské číslice a také ty, které jsou uvedeny v tabulce. 1 znaky (kvalifikační symboly).

1. Označení nejvyšší úrovně – zařízení

2. Označení nejvyšší úrovně – funkční skupina

3. Označení designu

4. Označení prvku (označení polohy)

5. Označení elektrického kontaktu

6. Označení adresy

Označení je uvedeno v závorkách

Značky „0“ a „1“ se používají a čtou jako číslice „nula“ a „jedna“, s výjimkou případů, kdy se používají ve zjevných kombinacích písmen při vytváření označení pro zařízení a funkční skupiny, pokud to nevede k nepochopení zápisu.

2.2. Struktura notace

2.2.1. Konvenční alfanumerické označení se zapisuje jako posloupnost písmen, číslic a symbolů na jednom řádku bez mezer a jejich počet v označení není stanoven.

střídání písmen a číslic (například KS25, K2, 25KS, 2K);

tečka, pokud se skupiny skládají pouze z písmen nebo pouze číslic (například KS.A, 2.25).

Nezávislé sémantické skupiny sestávající z písmen a číslic v označení je povoleno oddělovat tečkou (například 01.A1.1312; 01.A.113.12).

2.2.3. Digitální část, která má význam pořadového čísla, je dovoleno zapisovat stejným počtem číslic, přičemž nejvýznamnější číslice jsou vyplněny nulami, například A01, A02, . A25, . A99.

2.2.4. Složené označení je tvořeno sekvenčním záznamem označení různých typů. Označení obsažené ve složeném označení je zapsáno s kvalifikačními znaky podle tabulky. 1.

Struktura kompozitního konvenčního alfanumerického označení je uvedena v obecné podobě na Obr. 1.

2.2.5. Složené označení musí poskytovat vyčerpávající informace o části předmětu, jejíž označení je uvedeno jako poslední. Počet symbolů tvořících složené označení není stanoven.

2.2.6. Označení vyšší úrovně (zařízení nebo funkční skupina) a konstruktivní označení označují funkční nebo konstruktivní výskyt dané části předmětu v částech předmětu odpovídajících typů. Pořadí, ve kterém jsou označení těchto typů zapsána, je určeno pořadím výskytu, např. ≠ T1 = A2 – R 5 – rezistor R 5 je součástí zařízení A2, které je součástí funkční skupiny T1. Konstrukční uspořádání každé funkční části může být indikováno sekvenční aplikací symbolu návrhu. Například + 5.24 = A2 + B4 – R 5 – rezistor R 5 je umístěn v buňce B4 a je součástí zařízení A 2, které je umístěno na rámu 24 ve stojanu 5.

2.2.7. Před označením zařízení, funkční skupiny nebo prvku na začátku složeného označení je dovoleno neuvádět odpovídající kvalifikační symbol, pokud to nevede k nepochopení označení. Například K1:2 je druhý kontakt relé K1.

Označení nejvyšší úrovně

= NANA ≠ NANA + NANA —

А – označení sestávající z jednoho nebo více písmen;

N – označení sestávající z jednoho nebo více čísel;

NANA – jakákoli kombinace čísel a (nebo) písmen;

– doplňková část objasňující funkci.

Například = A12 ≠ T8 + 204 – K 4H: 12 (3.16 + 15: 2).

Kontakt 12 signálního relé K4, které se nachází na místě 204 ve funkční skupině T8 zahrnuté v zařízení A12, je spojen s kontaktem 2, který se nachází na místě 15 a je zobrazen na šestém listu schématu zapojení (3 ).

Je také možné neuvádět kvalifikační symbol při zápisu označení v jednoduché struktuře, pokud je typ označení v dokumentaci jasně stanoven. Například v tabulce zapojení nahrazující schéma zapojení (schéma 301) ve sloupci „Konstrukční označení“ lze označení umístit bez znaménka „+“.

2.2.8. Označení nejvyšší úrovně.

Označení zařízení a funkčních skupin by měla být sestavena z kombinace písmen a (nebo) čísel.

K označení zařízení byste měli použít:

označení typu zařízení, které mu bylo přiděleno v dokumentaci, na základě které bylo použito;

alfanumerické označení začínající písmenem „A“ přiřazené zařízení na schématu místa.

Například = A23, = AC16.

Digitální označení funkčních skupin je povoleno; v tomto případě je označení napsáno s kvalifikačním symbolem, například ≠ 27.

2.2.9. Označení konstrukčního uspořádání (konstrukční označení).

Označení je určeno ke spojení schémat nebo jiných dokumentů s návrhem objektu. Konstrukce označení by měla poskytovat možnost jednoznačně označit umístění jakékoli části objektu v konstrukci. Označení jsou tvořena kombinací písmen a číslic.

2.2.10. Při konstrukci konstruktivního označení se používají metody souřadnicové, polohové (sekvenční) nebo souřadnicově polohové (souřadnicově sekvenční).

U souřadnicové metody se konstrukční označení skládá z několika částí, z nichž každá označuje jednu souřadnici části objektu a konvenční souřadnicový systém přijatý pro tento návrh. V tomto případě by měla být označení souřadnic oddělena v souladu s článkem 2.2.2.

Například + C24 je místo ve struktuře objektu se souřadnicemi: řádek C, sloupec 24;

+ 5.24 – umístit na strukturu objektu se souřadnicemi: řádek 5 sloupec 24.

U poziční (sekvenční) metody je označení návrhu digitální nebo písmenné označení přiřazené danému místu (pozici) ve struktuře. Například + 204 je číslo umístění 204.

Obsah a způsob záznamu označení návrhu pro konkrétní objekty (převzatý souřadnicový systém a jejich označení, posloupnost úrovní zařazení atd.) jsou určeny znaky konkrétního návrhu a musí být vysvětleny v dokumentaci k objektu ( například na montážním výkresu). Příklad konstruktivního označení je na Obr. 2 referenční aplikace 2.

2.2.11. Označení prvku (polohové označení).

Označení prvku se obecně skládá ze tří částí, které označují typ prvku, jeho počet a funkci.

Typ a číslo jsou povinnou součástí alfanumerického označení a musí být přiřazeny všem prvkům a zařízením objektu. Zadání funkce prvku neidentifikuje prvek a není vyžadováno.

V první části se zapíše jedno nebo více písmen (písmenný kód) pro označení typu prvku, ve druhé části se zapíše jedno nebo více čísel pro označení čísla prvku tohoto typu, ve třetí části jedna nebo se pro funkci prvku zapisuje více písmen (písmenný kód). Například C41 je kondenzátor C4, používaný jako integrační kondenzátor. Je povoleno doplnit abecední kód funkce čísly. Při metodě zobrazení s mezerami je dovoleno přidat k číslu konvenční počet obrázků části prvku nebo zařízení, které je odděluje tečkou. Například A41.

Při sestavování seznamů prvků pro objekt je povoleno uvést pouze první a druhou část označení (povinná část).

Například Označení prvku Označení prvku

na diagramu v seznamu

2.2.12. Písmenné kódy typů prvků jsou uvedeny v tabulce. 1 povinné přílohy 1. Části objektu (prvky) jsou rozděleny podle druhu do skupin, které jsou označeny jedním písmenem. Pro upřesnění typu prvků je povoleno používat dvoupísmenné a vícepísmenné kódy. Prvek daného typu může být označen jedním písmenem – obecným kódem typu prvku nebo dvěma písmeny – kódem tohoto prvku. Při použití dvoupísmenných a vícepísmenných kódů musí první písmeno odpovídat druhové skupině, do které prvek patří. Příklady dvoupísmenných kódů jsou uvedeny v tabulce. 2 požadované aplikace 1.

Další označení by měla být vysvětlena v dokumentaci objektu (např. na poli diagramu).

2.2.13. Písmenné kódy funkcí prvků jsou uvedeny v tabulce. 1 referenční přílohy 2. Tyto kódy by se měly používat pouze pro obecný popis funkčního účelu prvku, například „hlavní“, „měřicí“ atd. Pro objasnění funkčního účelu je v tabulce uveden jednopísmenný kód. 4 může být doplněno následujícími písmeny a (nebo) číslicemi. V tomto případě musí být v dokumentaci k objektu uvedena příslušná vysvětlení (například v poli diagramu).

2.2.14. Označení elektrického kontaktu

K označení elektrického kontaktu se obecně používá kombinace písmen a číslic.

Označení kontaktu musí opakovat označení kontaktu aplikované na objektu nebo specifikované v dokumentaci tohoto objektu.

Pokud jsou kontaktům přiřazena označení během vývoje objektu, měly by být označeny čísly. Pokud jsou kontakty konstrukčně seskupeny do několika skupin, pak je možné je označit podle skupin.

2.2.15. Označení adresy

Označení adresy se obecně skládá ze tří částí:

označení dokumentu, se kterým je tento dokument spojen;

číslo listu dokumentu, se kterým je tento list dokumentu spárován;

adresa jiné části objektu (nebo jeho obrázku), se kterou je tato část objektu (nebo jeho obrázek) spárována.

Všechny části daného adresního označení se píší v určeném pořadí a oddělují se od sebe tečkou. Písmeno L se umístí před číslo listu. Pokud je potřeba označit párování s více listy dokumentu, oddělují se jejich čísla čárkami nebo (v případě více listů po sobě) třemi tečkami.

Například (3. L 01,03) – diagram 3, první a třetí list

(3. L 01 . 06) – schéma 3, listy jedna až šest

(3. L 02/15 A) – schéma 3, list dva, zóna 15A.

Pokud je jako třetí část adresního označení použito označení dílu, označení designu atd., pak se tato část zapíše s odpovídajícím kvalifikačním znakem.

Například (3. L 6. + 15: 2) – druhý kontakt je umístěn v místě (poloze) 15 a je znázorněn na schématu 3 na šestém listu.

XP1 (= A3) – tento prvek – vývodová část XP1 – je připojen k zařízení A3.

V označení adresy je povoleno neuvádět žádnou jeho součást.

2.2.16. V označení adresy je povoleno uvést místo na dokumentu, ve kterém se nachází obrázek nebo popis této části předmětu. V tomto případě je prvním znakem uvnitř závorky písmeno A, které jej odděluje od zbytku adresního označení tečkou.

Například (A .3. L 01/15 A) – tento prvek je umístěn v diagramu 3 na prvním listu v zóně 15 A.

1. Písmenné kódy nejběžnějších typů prvků jsou uvedeny v tabulce. 1.